|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Byla to laska spoutana v blyskavych okovech,
jako rev v ozvenach.
Ta nezna kraska Dabla obstastnila,
kdyz krev stekala po stenach.
Tak jako bila labut,
objimajici sve telo zlomenymi kridly,
vykrik zkryty usmevem,
plac za ocnimy stiny.
Kdyz svetla pohasnou a potlesk stale jeste v usich zni,
po tvari ji steka slza posledni.
Vsak jen aby nove misto uvolnila,
tak jako krupej, co pohar naplnila.
Hebka opona vcas zakryje mrize,
a ona?
Ona uz vi, ze:
Nemuze uniknout ze sveta co nema hranic.
|
|
|