Spíš blízko lidských srdcí,
spíš na hrobech.
Epitafy jsou ti jak beletrie,
na pískovcových deskách
vyhříváš se jak zmije.
Na křížových náhrobcích si protahuješ tělo,
aby neztuhlo a nezkostnatělo.
Spíš blízko lidských srdci
alespoň toho, co z nich zbylo.
Za noci pak jedinou sirkou
zapálíš svíčky zemřelým duším,
pod měsícem těšíš se Nerudovou básnickou sbírkou
a mrtvým předčítáš uším.
Spíš blízko lidských srdcí
a tak říkáš si, že nejsi sama.
Vlasy češe vítr, rty barvíš si jahodama.
Společenská dáma.
|