O PRAVDĚ
Bílá místa v mysli hladí,
prostup branou z lidských těl.
Něžnost sama hrdost zradí,
když spasíš ďábla, co zemřít chtěl.
Srdcem prosil a v bahně stál,
a věřil v sílu a věřil v bolest.
V očích měl smrt a pohled hřál,
když našel to,co nelze nalézt.
Kázal bičem,co umí odpouštět,
a odpustil bouři a odpustil dešti.
Pak dlouho se díval do vlastních dlaní,
dlouho se díval, jak zla chtěj se dopouštět.
Hnízda z písku v pouštích mizí,
voda vzplála sněhem a drtí most,
a bůh v černé kápi zbytky těl sklízí,
a sycen je zlobou a sytí ho zlost.
Tajemství tichých stěn dál stéká,
a nebude stačit ledovců chlad,
a pravda je tam,kde lež kůži svléká,
i pravda je tam,kde lež je kat.
|