Když z poodkrytého hrníčku dušička odchází
A stéblo zelené trávy se láme a v hnědou mění
Tak i Život v cosi těžšího – jsme němí
Raději pak mezi čtyřma stěnama, kde jsme sami
Kam cizí hlas neproniká, my spějem k úvahám
Být či nebýt, otázka nad dilema
Co je zázrak a co klam
Co vidí oko po němž skápne prach
Vnitřní teskno chmurného jako žal
Mrtvý chléb pro tebe i sebe o dům dál
Svět že je nespravedlivý?
Zvláštní to výraz v kříži
Nechce dáti šanci trávě růst
Bodem mrazu jsem si vlídně vinnen sám
Chamtiv v sobě jako kolem
zbytku strojím básně hlásné
Bůh chřadne, hyne a láme
dalo by se říct
- nastal správný čas na konec světa
Vzhůru ke splynutí materiálu
A svojí pravdou zkřivit si stud
Že i poslední studna je suchá
Tak Vám mělo nejpsíš být
|