|
|
|
srny Autor: gitterbox () - publikováno 15.5.2000 (13:25:48), v časopise 18.6.2000
|
| |
Příhoda o srnách. Dneska večer zase na zahradě řádily srny. Ten řev byl slyšet i přes zavřený okna , ale já měl okna stejně otevřený.Srny si vydupaly na zahradě kolečko a pak na něm lítaly do kola a řvaly.Bylo to hrozný. Hlavně ta jejich chůze. Dalo by se říci, že to ani nebyla chůze.Ony při té chůzi ani neohýbaly kolena. Takže tak vlastně poskakovaly a přitom se pohybovaly vpřed nečekanou rychlostí. Vysoká intenzita těchto přiskoků byla úplně hrozná. Vypadalo to jako kdyby měly místo nohou jenom latě nebo dlahy.Celý mi to připomínalo obludný kolotoč kde nejsou figurky, ale srny , a kde nehraje hudba, ale hraje tam pro potěšení jen řev srn. Ten kolotoč tam takhle lítal celou noc. Chvílemi mezi výskotem srna šustěním jejich srstí sem slyšel jak jim kolem uší fičí vítr, který vyvolali svým běsivým pohybem. Zahlédl jsem také jak sou prohlé v hřbetě a mají skloněnou hlavu, tak aby se jim skákalo co nejlépe. Ta jejich zrůdná hra se jim viditelně líbila což bylo ostatně také zřetelné z toho srnčího ječení. Ráno jsem vstal a šel se podívat na tu spoušť vod těch blbých srn.Bylo to úplně hrozný. Teprve teď sem si uvědomil, že taková statná srna v nejlepších letech, když se jí zachce, klidně prohryže nádrž u zahradní sekačky. Když se dostane na tu dobrotu uvnitř, tak všechen olej spolyká a pak uteče. A teď můžu být jen rád, že jim padl za oběť je ten olej. Člověk si musí uvědomit, že ty potvory tady řádili celou noc: To ani nepočítám ten záhon s řepkou olejkou , ve kterým se proháněli. Když sem šel do krámu nakoupit pšenici na polévku, cítil sem mnoho párů očí jak mě bedlivě sledují, jak čekají až budu pryč. Jak se těší až budou moci provádět ty své šeredný rejdy na mé zahradě. Vzal sem proto kamen, a za ten všechen smutek nad zmařeným olejem, sem trefil tu jednu srnu do čela. Jenom
kvikla a stejně se nehnula. Věděla, že až odejdu tak si to vynahradí legrací s mou zahradou. Ale já to věděl, a věděl jsem také, že to ty srny ví moc dobře. Proto zatím dělali, že nic neví a olizovali jen tak mimochodem pletence chvojí, které si nepochybně za tím účelem natahali z lesa. Toho lesa kde toto proklaté plemeno srn vniklo, a kde by si také mělo hrát, místo plundrování mé zahrady. Někdy jsem jim dával olizovat uhlí, aby byli krotší, ale nepomáhalo to. Teď jsem nevěděl jestli jít do krámu a nechat zahradu napospas těm krutým zvířatům. Nakonec jsem tedy šel. Když jsem se vrátil, srny byli pryč. To bylo divné. Nikdy nenechali zahradu, když měli možnost, napokoji. Chtěl jsem se něčeho napít a nevěděl jsem čeho? Proto mě napadlo.“Vždyť jsem se nikdy nenapil vody ze studny!“. Když jsem se nahnul do studny, uviděl jsem něco příšerného. Všechny srny byli ve studni! Ani už nevím co tam prováděli. Jedna srna zrovna vylézala ven. Ona ani vlastně nevylézala, ale vypadalo,že vylézá. Ona běžela po stěně studny. Jenom na chvilku jsem zahlédl kmitot jejich nohou podobných dlahám, a uslyšel svistot, jak se ty hnáty třely o vyžrané břicho. „ Nejspíš z toho oleje!“. Stačil jsem si ještě pomyslet než mě to břicho udeřilo mezi oči. Ze země jsem sledoval jak také ostatní srny lezou ze studně. Vždycky vylítli asi 2 metry nad studnu. Záleželo jak rychle běželi po stěně. Měli nafouklý břicha. Postupně se shromáždili za brankou a koukali, co na to já. Nejprve jsem je zahnal bičem dál od branky, aby na mě nečuměli a pak šel zkontrolovat studnu. Nebyla v ní žádná voda. „Ty svině mi vypili vodu“. Jejich břicha mi o tom vypovídali celou pravdu. Poznal jsem to taky podle umaštěných tlam od toho jak jimi chlemstali mou vodu.
|
|
|