|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
(S)Pád
Padáš do mě jako ranní rosa,
Co každé ráno pohladí vše na zemi.
Tím ránem já chci s Tebou běžet bosa
a Tvé rty na svých vnímat jako znamení.
Padáš do mě jako vločky sněhové,
Co občas pohladí mou tvář.
Z nebe se na nás dívají bohové
A posílají k nám svou tajemnou zář.
Padáš do mě jako kapky deště,
Které zkrápí mé tělo.
Procházet se s Tebou po duhové cestě
Ještě jednou by se mi chtělo!
Padáš do mě jako paprsky sluneční,
Jenž protkávají zlatem všední den.
Padáš jako oběť do sítě pavoučí
Já a ty je skutečnost a ne pouhý sen!!
Bez otázky
NECHCI ŽÍT!
Proč být na tomhle světě plném přetvářek?
Proč poslouchat neukojitelný dětský nářek?
Proč chtít chápat nepochopitelné?
Proč muset snášet činy zranitelné?
Proč ptát se zas a znova?
Proč dostávat odpověď v podobě jednoho slova?
Proč chtít stále víc a víc?
Proč neprojevovat ten zvláštní cit?
Proč být vždycky až ta druhá?
Proč říkat slova, která jsou tak krutá?
Proč stále jen slepě toužit?
Proč se kvůli Lásce dennodenně soužit?
Proč se ptát, když život tvůj se náhle zastaví…?
A ty cítíš, že už NIC se nespraví!
Proč?! Asi proto…!!
|
|
|