Parohy
Minutová groteska
- S kým to mluvíš, dcero?! Máš snad milence?!
- Co je ti do toho? Tohle je můj život!
- Dohodly jsme se, že si vezmeš Josého Armanda! Jedině jeho peníze zachrání naši firmu!
- To je v pořádku, Josého si vezmu. Ale nemiluju ho, tak co mám dělat?! Neříkej, žes tatínkovi nikdy nenasadila parohy!
- Nasazuju mu je dodnes. Ale to je něco jiného!
- Jak něco jiného! Jsi má matka!
- A ty má dcera!
- Právě proto!
- Nasazování parohů je jen neškodný rozmar, kdežto tvůj milenec může ohrozit záchranu naší firmy!
- José se nic nedozví! Ostatně ještě nepřijel.
- Ani tatínek se nesmí nic dozvědět. Pšt, právě přichází.
Vstoupí Don Miguel s revolverem v ruce:
- Co se to tady děje? Právě jsem se chtěl vedle zastřelit. Ale jestli si Rosalinda opravdu chce vzít Josého Armanda, tak to neudělám. Jeho peníze zachrání naši firmu.
- Tatínku!
- Dcero!
- Migueli!
- Drahá!
- Slyšíte auto? José přijíždí.
- Migueli?!!
- Ach ano, chtěl jsem se zastřelit a zapomněl jsem na ně.
- Vezmi si ty slavnostní.
Don Miguel zmizí ve vedlejším pokoji, ženy si zatím před zrcadlem uhlazují šaty a vlasy. Když slyší kroky, otočí se.
- A teď můžeme společně přivítat našeho zachránce, zamne si spokojeně ruce Don Miguel, zatímco se opatrně vrací. Na hlavě má obrovité zlaté parohy, které mu nesedí příliš pevně.
/28..srpna - 25.října 2007, na základě vyprávění dětí, dívaly se na telenovelu/
|