Pohádka pozpátku
Kopeček je ještě živým,
krteček se směje pod ním,
dědek zřejmě neviděl,
že ničeho se nedržel.
To když trhla bába dědkem,
vnučka bábou, kočka pejskem,
pejsek vnučkou něžnou ručkou.
A to všechno z dlouhé chvíle,
jedné myšky rozpustilé.
Pustili se čekají,
něco si tam šeptají,
myška pláchla před kočkou,
ta se bála pejska,
dědek stojí před babkou
a ta se na něj blejská.
Rozsedla si brýle,
žádnou řepu nevidí,
ba ne, dědek nešidí,
jen netváří se mile.
Celý den byl bez jídla,
posedával u pole,
tu se hlína nadzvedla,
kdekdo neví ,co to je?
Dědek velký kutil byl,
sluníčka se bál,
a tak řepu zasadil
potom dešti lál.
Večer dětem svěřepě,
pravil příběh O řepě.
|