Do bílé loutny křehké lístky tiše padají
Z krajin kde země leží, a obnažuje prsy
Na struny z porcelánu svoje písně brnkají
O roztažených stehnech hor kde rostou trsy
U okna konvice je zrudlá od červánků
Jak useknutá hlava draka páru vydechuje
Rty kroužící jsou ptáci nad lagunou šálku
Čaj dunami jazyku již v karavanách putuje
Myšlenky, ty žabky zelené se množí jako žampiony
Když horký šálek v dlaních držím za soumraku
S večerem lampy ožívají, v hladině žluté lampiony
Do sukna noci měsíc bledé ornamenty šije z mraků |