Slyším jen ozvěny tvých kroků,
vidím dny posledních roků,
vnímám poslední okamžiky,
než přišly k slovu ostré dýky.
Tvá slova zranila - ne-li zabila
poslední svíčku, co ještě svítila
mi na cestu hustou černou tmou,
stojím tu a dívám se za tebou...
Vnímám jen břinkot ostrých mečů,
a plno nahraných ti smečů,
abys tedy konečně měl důvod odejít
a nechat mne ve tmě bloudit a bezcílně snít...
Vnímám jen srážky prudkých toků
a je mi skoro líto těch posledních roků.
Hledali jsme cesty ke druhému břehu,
každý někde jinde a ještě k tomu v běhu...
|