rohoz (Občasný)

Honzíku, moc děkuji, rád čtu tvé kritiky, mezi jiným proto, že věřím v jejich poctivost. A tak přemýšlím a chci poslední sloku obhájit. Lze ji jistě pojmout jako hodně dopovězenou a nejspíše by se mi i líbil poněkud banálnější konec, pokud bych na nějaký přišel. Na druhou stranu je to odraz skutečného prožitku,  dodnes ve mně přetrvává, a ta bezbranost těch topolů, které tam, již odsouzeny stály celou zimu, prostě ve mně evokuje tento až dětsky přímočarý projev. Mám totiž dojem, a v mém dětském domově je to identické se závěrem - najdu si větvičku - bude jen má - že ač se na tyto silné kamžiky života dlouho připravujeme, až příliš často nás nachytají, jak už jsem napsal "dětsky bezbrané a dětsky reagující." Myslím si že zde forma jaksi podtrhuje právě tu obyčejnost daného okamžiku, kdy navzdory filosofování, i snům pochopíme, že nemáme sílu něco změnit.  Takže tak asi mé vnímání. A tvůj názor, to už se budu opakovat, mne bude zajímat vždy.