marsyas (Občasný)

krásná myšlenka ..., ale tvé zpracování

mi nevoní

rohoz (Občasný)

Honzíku, moc děkuji, rád čtu tvé kritiky, mezi jiným proto, že věřím v jejich poctivost. A tak přemýšlím a chci poslední sloku obhájit. Lze ji jistě pojmout jako hodně dopovězenou a nejspíše by se mi i líbil poněkud banálnější konec, pokud bych na nějaký přišel. Na druhou stranu je to odraz skutečného prožitku,  dodnes ve mně přetrvává, a ta bezbranost těch topolů, které tam, již odsouzeny stály celou zimu, prostě ve mně evokuje tento až dětsky přímočarý projev. Mám totiž dojem, a v mém dětském domově je to identické se závěrem - najdu si větvičku - bude jen má - že ač se na tyto silné kamžiky života dlouho připravujeme, až příliš často nás nachytají, jak už jsem napsal "dětsky bezbrané a dětsky reagující." Myslím si že zde forma jaksi podtrhuje právě tu obyčejnost daného okamžiku, kdy navzdory filosofování, i snům pochopíme, že nemáme sílu něco změnit.  Takže tak asi mé vnímání. A tvůj názor, to už se budu opakovat, mne bude zajímat vždy.

rohoz (Občasný)

Kelly,

přece jen mi to nedá, a musím namítnout, že konec mi nepřijde banální a kontext, který jsi přečetla ty, tam prostě není. Je tam přesný opak - touha po životě, jak velká slova rád nemám. Přemýšlel jsem o sérii tvých kritik u mých básní, někde opravdu souhlasím, jindy ne, a toto je zrovna příklad. Obecně si myslím, zda nekritizujeme občas jiné texty pod vnitřním diktátem povinnosti dostát formě na úkor empatie.