ztratila (Občasný) - 17.9.2007 >
Já si pořád myslím, že ten problém netkví v idealizaci soužití s Romy, ale v celým textu. A souhlasím s protěží, nejautentičtěji působí části z rodinného života:) - Mně osobně nejvíc nesedí ty pasáže s majitelkou domu, které jsou zřetelně vyfabulované. Tak to hází:
Navíc čtenář se tohle všechno nedozvídá prostřednictvím vyprávění, ale prostě skrze kouzlený popis už prohlehlých dějů. Představ si Ramba. Stalonne, byl to docela hezkej kluk, sedí na lavičce a někomu vykládá o boxerovi, co to neměl lehký, ale nakonec všem vytřel zrak. Nevidíme nic, než toho Stalona, co to do nás energicky pere – jenže pořád to je jen popis Ramba, nikoli vyprávění o Rambovi.
Druhá věc je, že pokud nevytváříš vyloženě autenticistní text, bude tvoje právě vždycky nějaké zobecnění obsahovat. Drtivá většina situací je tak stavěná. V případě Romů mi přijde skoro nemožné se podobnému nařčení vyhnout. Když chceš psa bít.
1, Romové jsou exotičtí – přišli k nám zdaleka, žili volným a kočovným životem, jsou temperamentní, svobodomyslní a muzikální, mají nepřeberně mýtů a pohádek
2, Romové jsou nepřizpůsobiví, protože násilně domestikovaní, tudíž se jim nechce pracovat, jsou na dávkách, neumějí se chovat, jsou agresivní, děti berou drogy, prostitiujou se
3, Romové jsou zmatení, pokud chtějí jen trochu uspět v týhle společnosti, protože se přitom všem musí ještě vypořádávat s vlastní identitou, která je od české odlišná. A je pro ně a jejich rodiny velmi důležitá. A často se jim to přes různé bariéry nedaří a z toho často pramení jejich agresivita...
Když se nad tím zamyslíš, drtivá většina textů a třeba filmů o Rmech, co vznikly v posledních letech, si vybírá jeden z těchto tří rámců.
Já jsem si třeba vzpomněla na Třešňáka, který psával o Romech hodně... Mimochodem, efektní je fakt použít nějaký romský výraz, takový to dylina, devla, kajdžas, známe dneska asi všichi, byť zprostředkovaně...
