Zavdat si zlatem s bílou pěnou,
v hospůdce tlít až do svítání,
zírat na žensky s hubou otevřenou -
život je krásný, pomalý umírání.

Probrat se zlámán v příkopu,
hlava se točí, nemá stání,
plahočím se k mámě, k domovu -
život je krásný, pomalý umírání.

A večer zas ve své lože zasedám,
my savci máme instink sání,
před milou vínu přednost dám -
život je krásný pomalý umírání.

Day Romandy