Sympatický recepční kempu na Lignano Sabiadorro nám ještě „vnutil“ plánek městečka a kempu a knihu plnou karet na slevy týkající se různých nákupů, diskoték, aquaparku… Začíná to tu dobře:o) Plynulou němčinou nám vzápětí s úsměvem oznámí: „Místo si v kempu můžete najít samy, ale raději v levé polovině.“

Poděkujem a už se hrneme vybrat si nejvhodnější platz pro „náš“ stan. Nejlépe vedle nějaké partičky kluků našeho věku:o) Hned z kraje má postavené stany banda lidí z Rakouska (podle dialektu a SPZ)- 6 kluků a jedna holka. Prošly jsme se dál, ale tam byly ubytované už jen páry nebo rodinky, tak jsme to zapíchly hned naproti těm Rakušákům:o) „Musím na záchod, Jani“, ozvala se Petra, když jsme hodily bágly na zem a začaly dumat, jak a kam přesně si ten stan postavíme. „Však jdi, já tady u těch baťohů počkám, aspoň to tam zkontroluješ…Snad to tam nebude tak hnusný jako v Modgii.“

Sedla jsem si na bágl a začala jsem přemýšlet…Musíme ten stan postavit co nejrychleji a co nejrychleji si vybalit, abychom si stihly trochu odpočinout a navečer vyrazit do města a taky skouknout pláž, která je prý jen dvě stě metrů vzdálená od kempu. Hrozně se těším… „Nechcete s tím stanem pomoct?“ Němčinu zrovna neovládám, ale tuhle otázku jsem pochopila:o) Otočím se na ně a lámanou němčinou odpovím, že to nějak zvládnem a usmála jsem se na jednoho mně zvláště sympatického mladíka. Wow, asi to tady nebude tak špatný, pomyslela jsem si…

„To bys nevěřila, běž se tam kouknout! To není možný…Tak pěknej záchod a sprchu nemáme ani doma!“, tak takhle nadšená Petra ještě za tenhle pobyt v Itálii nebyla:o) „To si budu muset vyfotit, než odjedem!“ Rozesmála jsem se, ačkoli jsem tušila, že to myslí vážně…Nebo možná právě proto… :o)

Pustily jsme se do stavby našeho provizorního bydliště… Hm, ale je tu jaksi jeden problémek. Ten stan není náš, teda teď už je, ale neumíme ho postavit, jen jsme ho dopoledne jednou složily. Toť vše. Nakonec jsme přece jen přišly jak na to, ale postavily jsme ho zlehka nakřivo. Rakušáci z nás měli divadlo. Seděli a pozorovali, jak bojujeme se stanem:o) Konečně jim to došlo, dva z nich se zvedli a znovu nám galantně nabídli pomoc, kterou jsme tentokrát samozřejmě neodmítly.

Trošku nám ten stan srovnali. Zalehly jsme s Pet dovnitř, hlavama k východu a začala seznamovací akce. Naproti nám se posadil Thomas (budeme mu říkat Tomík), onen mně sympatický (teď už velmi sympatický:o) mladík. Měl krátké, světle hnědé, rozcuchané vlasy, modré oči vyzařovaly zvláštní energii a radost ze života. Připadalo mi, jako bych se dívala do dětských očí a mohla od tohohle jednadvacetiletýho „kluka“ čekat nějakou čertovinu:o)

Další byl Juergen (26), menší, tavovlasý. Zdál se mi hrozně hodný a taky sympatický, ostatně jako každý z nich. Pak ještě jeden Thomas- 23 (budeme mu říkat Tom). Byl schválně ostříhanej dohola, ale moc mu to slušelo, čehož si Peťa všimla jako první:o) Byl tam i brácha (dvojvaječný dvojče) toho „mýho“ Tomíka, Tamara (říkají jí Tami) se dvěma svými osmnáctiletými kamarády- Chrisem a Manuelem. Dověděly jsme se, že původně jeli do Itálie po dvou, po třech, seznámili se až tady a utvořili tuhle bandu o sedmi lidech, což je fajn. Nabídli nám, ať s nimi jdeme do města. Souhlasily jsme.

„Sakra, mám tady ještě něco nepomačkanýho a čistýho?“ rozčiluju se nad hromadou oblečení právě vysypanou z báglu. Nakonec jsem se rozhodla pro dlouhou sukni a nátělník… „Zítra budu muset prát.“ Ještě lehký „mejkap“… Chceme se líbit :o)  Tak a můžeme jít.

Krásně osvětlené ulice lemují obchůdky, restauračky, pizzerky, stromy (pínie), atd. atd. Ale já moc tuhle atmosféru vnímat nemohla. Vnímala jsem totiž Tomíka. Povídali jsme si anglicky a sqěle si rozuměli. Všimla jsem si, že má nádhernej úsměv. Pamatuju si, co jsem si tenkrát pomyslela…nikdy jsem neviděla člověka, který by měl tak strašně nááááááááádhernej úsměv :o) A byl taky strašně divokej, což mě fascinovalo.

Pěťa jde s Juergenem před náma a baví se německy. Zdá se, že si taky mají o čem povídat:o) Pořád zakopávám o četné výstupky v chodníku a Tomík mě chytá, abych si nenamlela. Fakt trapas na n-tou!

V příjemné restauraci jsme se osvěžili pár drinkama a vyšli na pláž. Tami se někde ztratila s Tomem a Chris s Manuelem taky už nebyli dvě hoďky k nalezení.

Procházeli jsme se bosí po pláži a najednou jsem zjistila, že je Peťa s Juergenem někde hódně vzadu a … zakopnu:o) Tomík mě zas pohotově zachytil a přitáhl k sobě. Dívali jsme se do očí a hvězdy nad hlavou a moře šumí a vlny šplouchají :o) a začali jsme se líbat…bylo to tak příjemný, i když jsem věděla, že jde o pouhý letní flirt. Asi jsme se líbali dlouho, protože Peťka s Juergenem tam už nebyli.

Došli jsme s Thomasem do kempu, sedli si na karimatku před jeho stanem a povídali si a líbali se a bylo to čím dál vášnivější. Pak se zeptal, jestli chci jít k němu do stanu, nebo být venku a povídat si a dodal: „You´re the chief here.“ – Ty jsi tady šéf. Zase se zasmál tím svým šibalským úsměvem a zamrkal modrýma očima…