|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
BUDOUCNOST
Začínalo to být už
k nevydržení
škola pomalu končila
a oni se nás
pořád dokola
ptali
co budeme dělat
čím se chceme živit
chápejte -
chtěli vědět
v jakém pracovním oboru
se chystáme otročit
následujících čtyřicet let.
všichni měli velkolepé
plány
nadšeně si vyprávěli
co všechno dokážou
kam se až dostanou
jak budou vydělávat
miliony,
jo
šílenství mladého věku
to teda znám to jejich
velikáštví
kdy jim narostou druhé
oči
oči
jimiž chtějí vidět skrze
budoucnost
oči s jiskrou blištící se v očekávání
avšak aniž to vědí -
oči, kterými hledí jen
do svých vybarvených představ
a co chceš bejt ty ?
ptávali se mě na chodbách
a na ulicích
v řeznictví
a v tramvaji
nedalo se před tím utéct
a já jen
chodil a krčil rameny
a říkal
- je mi to jedno -
dívali se na mě s podezřením
nezapadal jsem jaksi
do jejich konceptu
tím jsem si byl
jist.
co jsem jim měl říkat ?
nevěděl jsem.
nikdy jsem nad svou
budoucností nepřemýšlel
nikdy
již dávno jsem totiž věděl
že žádnou nemám.
nebylo mi souzeno dožít
se stařeckého věku
vydělat milióny
a uchvátit svět
o tohle všechno mě okradli
už při narození
mohl jsem jen čekat
na konec
na svou smrt
s prstem přiloženým na spoušti.
to byla má budoucnost
žádné plány
ne ne
jen čekání.
a tak, když se mě ptávali
čím bych chtěl být
vždy jsem jen krčíval
rameny
kolt schovával pod kabát
a říkal
- ještě nevím -
lhal jsem
ano
protože jsem je nechtěl
zbytečně děsit.
sám jsem moc dobře věděl
čím budu za těch
pár let.
mrtvolou bez hlavy.
|
|
|
