Divoké husy

už zase táhnou

jako šípy vzpomínek

mojí hlavou

A podzim přetaví je zvolna

do ledových vloček

smíchu toho co prchá

jak zneuznaný levoboček

Rozházená samota tvých fotek

očekávání a přání roztrhaných

leží mi teď u nohou

jak rozchechtaný šotek

My smějeme se tomu spolu

nevěříce více slovům

vůni tepla srdce

mávajícím křídlům na obzoru

Tak hodně štěstí

tvoje slova zase šeptat slyším

a mysl má už prosta nenávisti

s těmi ptáky za jiným teplem letí.