JA:
Je těžký, když je člověk sám, o to těžší je mít tě až tam ,... tak daleko od mých úst, jen myšlenky, držím půst. Chci zbavit se toho stavu a vyprázdnit svoji hlavu... v níž skrýváš se ty.Myšlenky hlavou proudí, srdce se asi zbytečně rmoutí ... dlouhé jsou pro mně dny. Jen Bůh ví zda stvořil pro nás společný osud, a nebo zda skončí to stejně jako dosud. Jen MY myšlenky tvoříme , jen MY stavíme náš svět , tak jako ho boříme a stačí nám k tomu pár zlejch vět.
ON:
Nikdy nic neni lehký, na co sáhneš není vždycky hebký. Dokáže to spálit, slova jsou jak zbraň - můžeš s nimi zabít, chci být s tebou a ne tě ztratit. My stavíme svůj svět, někdy to trvá, někdy je to hned. Osud je cesta, po které chci s tebou jít, nejseš každá, jseš jedna ze sta. Takových je vážně málo, je to jako bysme se v moři topili, nevyčítám nic osudu, jsem rád že se naše cesty skřížili.Jsem s tebou sťastný, náhle je mi všechno tak jasný, když jsem s tebou je vše krasný. Mluvím čistě za sebe, možná je to blbost, ale nedokážu být bez tebe. Jseš moje sluníčko, co usmívá se na nebe, tak proč si kazit svět, tím že řeknem pár špatných vět?
JA:
Jen doufám že tvá slova jsou ryzí, nechci prožívat zase krizi. Ač zdá se to divné, najít se tímhle způsobem, vypadá to slibně, že jsi tu pro mě a já pro tebe zas jsem. Oč hezké je mít rád, lepší je milovat. Jen na nás je, kterou cestou se vydáme, jen my víme, co nám z toho zůstane
ON:
Jsou tři varianty: človek může být kamarád, může mít rád, ale opravdu ta nejlepší, že může taky milovat. Však tohle slovo dává nám znát, že s tím si nesmí nikdo hrát. Láska je jak ostrý nůž, co dokáže zranit, ale když ji člověk má, cítí se bezpečně, nic ho nemůže zabít. Chybíš mi,nejradši bych šel už kufry balit a všechny chyby jiných prostě spravit. Nikdo není dokonalý, ale měl by se aspoň snažit.
JA: Už chci tě držet v náručí, jen psát ti to mi nestačí. Jsme touhy oběti, chci vnímat tvé objetí.. to vše je jinačí. Podívat se ti do očí, ať srdce radostí se rozskočí a cítit teplo tvého dechu, slyšet tvůj hlas znova a zas
|