Exhumace

(6.8.2007)

Existuje místo, kde pnutí povrchu mi ladí,
spodina má průřez ementálu,
jako sýr se větrosnubně plátkuje
a vlhko svačí stíny,
jen tak, aby se neřeklo.
Tam chodívám,
tam často křikem zatracuji
snahu houfů nekrofilů
o zasunutí nehtu.



Pot, chlebové kůrky,
prudký obrat monolitu,
mramor, kámen
naplavená vrstva mechu
to všechno naruby,
v rychlém sledu,
bez příkras
a zápach?
Ten mne odvanul jen z půlky.



Relikvie vytažená za vous,
odehnala spousty nočních jsoucen,
čirost opět prodělává křest,
tím divným větrem,
z pórů,
z okolí,
řasy se klíží.



V kapse mám příručku,
řádky o všemožných zápojích,
v rejstříku tužkou psané poznámky.
Ach, Kriste!
Proč jsou všechny noční texty,
tak uboze nesourodé!
Ještě že tu je.
Anatomie.
Můj neviděný přítel z dětství.
Ten filetuje bez otázek.