Smrt je jen krásná smutná víla
ladné své křivky do černého balí
květiny trhá hrstmi plnými
za každý lístek ubere den.

Vlasy má dlouhé jak stín co jde za ní
ve něm Kerber své oči krvavé ukrývá
pohledem děsným rád v noci straší
v něm zrcadlí se bolest co před smrtí je.

Mámivým pohledem poblouzní srdce
krásně se usměje rudými rty
na koho pohlédne dojdou mu síly
přestane tancovat, políbí zem.

Tančí tak každý den na tělech mrtvých
tvoří ji na zemi koberec chladný
ďábel a anděl jejich duše si berou
perou se o ně jak o krásný sen.

Jednou však tanec s ní navždy skončí
země se v změní v tisíce hvězd
pak duše zbloudilé bez její krásy
zmizí i s ní jak mlhavý den.