|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
I kdyby slunce už nehřálo a mračna se tak mohla rozestoupit. Kdyby noc mohla jít spolu s ránem ruku v ruce a jejich černobílé bitvy byly by navždy dohrány a jedna malá lucernička by tak zhasla mezi hvězdami, řeky by ztratily sílu i smysl a moře bez Neptuna by stejně tak svobodné bylo, jak chladný led silný, když naň nedosáhne Luna. Snad jen vítr dál by si tu hrál, ale jak, když nevozil by křídla, nestínal by větve stromů a hory jež jako symbol věčnosti, ještě dlouho by tu jako hroby připomínaly svět, tam v těch závěsech věčnosti by tóny jeho her pomalu uvadly a sám sebe by zahubil ve své bouři, neb volání jeho by již nikdo slyšet nemohl. Jak obří kolo v Prateru by nad zemí se zvedla duha a jestli ješitná by byla, tak její barvy snesly by se na již tak zvadlou poslední loukou a naposled by jí zbarvila do krás, z níž kdysi kvetla.
Jednou přijde tento den, ať už z hlouposti nás nebo z krásného a věčného přirozena. Jedna bytost zde zbude jako poslední a ta má právo a povinnost ptát se sama sebe a za všechny. Mělo to tu vůbec smysl? Kdybych směl být jedinou myšlenkou u ní a bylo-li mi dáno, musel bych zakřičet tak, jak jen bych svedl, aby ona mohla jen hlesnout jedno veliké a čisté ANO.
|
|
|