|
|
|
Sestřelení jestřáby Autor: 3022 (Občasný) - publikováno 9.3.2002 (08:22:19), v časopise 22.4.2002
|
| |
Tak jsem se zas jednou vydal do kina. Na co? Inu na další americký film o neporazitelném duchu amerických vojáků. Znáte to - kterak nás zas všechny zachránili a jakpak bysme jim zase měly být za všechno vděční. Nu což, napolo jsem to čekal. Příběh vyprávěný v knize Marka Bowdena Černý jestřáb sestřelen si o podobné ztvárnění doslova říkal. Vyrazil jsem tedy do kina spíše s touhou zjistit, jak moc se skvělá kniha, uznávaný dokument o boji amerických vojáků v Mogadišu, změní v propagandistický blábol. Nebyl jsem zklamán. Goebbels by mohl Ridleymu Scottvi závidět...
O co tedy v obou příbězích jde?
Somálsko 1993. V zemi pokračuje nekončící občanská válka. Válka mezi jednotlivými klany. Hladomor se stává největším zabijákem. OSN se ve snaze o pomoc "civilnímu obyvatelstvu" pokouší o humanitární dodávky potravin. Místní vůdci klanů je však vzápětí zabavují pro vlastní potřebu a financují z jejich prodeje své armády. Vláda USA se s tím rozhodne skoncovat. Vyšle do Somálska své speciální jednotky složené z Rangers a Delta Force. Od elity se čekají rychlé výsledky. Po šesti týdnech je americká vláda netrpělivá. Místní velitel, generálmajor William F. Garrison, je přinucen k rozhodné akci - naplánuje tedy bleskovou operaci s cílem zajmou pobočníky vůdce nejsilnějšího Somálského klanu - Mohameda Farrah Adída. Vojáci speciálních jednotek mají provést vrtulníkový výsadek přímo doprostřed nepřátelského území, na tržišti Bakara, zajmout "ministra obrany a vnitra" a s pomocí obrněných vozidel se prostřílet ven dřív než se protivník vzpamatuje. Dopadne to ovšem trochu jinak...
Devětadevadesát elitních amerických vojáků padne do pasti uprostřed nepřátelského města. Akce plánovaná na půl hodiny se protáhne do následujícího dne. Když padne noc, oblíčí americké vojáky tisíce střelců. Jejich ranění krvácejí k smrti, dochází jim voda, munice i zdravotnický materiál...
Černý jestřáb sestřelen je příběh o tom, jak se tam dostali - a jak se odtud probojovali ven.
Je to příběh, který napsal americký novinář. Je to příběh, který byl napsán bez podpory americké vlády a armády. Je to příběh, který napsal nezávislý novinář po několikaletém studiu a rozhovorech s jeho účastníky a to jak na americké, tak i na somálské straně. Je to příběh, který podává úctyhodné svědectví o moderní válce, o úskalých mírových misí. Je to příběh, kterému se dá věřit, příběh, který vás zaujme a vtáhne doprostřed bitevní vřavy.
Film je ovšem trochu jiný. Je to propaganda vzniklá s masivní podporou americké armády. Jen nesnadno v něm hledáte to, co z něj propagandu dělá, čím se tak dramaticky liší od knihy. Není v něm očividná lež a dalo by se tedy říct, že je pravdivý. Pomíjí však tolik věcí, které byly v knize zdůrazňovány, že se ptám, zda jde skutečně o ten samý příběh. Kniha končí zajímavým závěrem, hovořícím jakoby proti mírovým misím, ukazuje že zlí diktátoři, kteří vtahují svůj lid do utrpení, jsou jen mýtem. Vypovídá o tom, že utrpení nekončících občanských válek třetího světa není dílem jedinců, ale celých národů, klanů a mas, lidí, kteří mír sice chtějí, ovšem jen za podmínky, že jedinou vítěznou stranou bude ta jejich a o vládu nad vlastní zemí se nebudou s nikým dělit. Film nás vede ke zcela opačnému závěru - hrrrr... je je třeba zachránit, ubožáky jedny.
Kniha vypovídá o problémech a úskalích amerických elitních jednotek v boji s davy primitivně vycvičených somálských ozbrojenců. Film je jen nepřetržitým sledem pobíjení ubohých "vychrtlíků" americkými superhrdiny, kteří jsou sice tu a tam zraněni, nebo dokonce i zabiti, ale jinak vcelku v pohodě pobíjejí somálské hordy. Jaksi se tu zapomíná na jeden z hlavních důvodů poměrně nízkých amerických ztrát na životech - americké vojáky s kevlarovými přilbami a neprůstřelnými vestami bylo prostě dost těžké smrtelně zasáhnout. Většina mrtvých prostě vykrvácela na zranění končetin, nebo byla zabita šťastnou ranou do nechráněného místa. Také krvavé lázně Somálců byli značně zredukovány - neustálé přelety pozorovacích vrtulníků, které kosily davy zfanatizovaných (a zfetovaných) útočníků kulomety, ve filmu nenajdete.
Pravdu tedy v tomto filmu nehledejte, obraťte se raději na stejnojmennou knihu.
Pokud od tohoto filmu snad očekáváte první skutečně reálné ztvárnění boje (tuším že to tak režisér divákům sliboval), budete opět (už pokolikáté?) zklamáni. Jde tu o klasický "akční syndrom" - zbraně se přeci v rukou vojáků v žádném případě nesmí chovat tak jako v reálu, ale tak, jak jsou už na to diváci zvyklí, no ne? Američtí vojáci jsou zde opravdovými borci - vzít pětačtyřicítku obouruč je totiž hluboko pod jejich úroveň, o samopalu střílejícím dlouhými dávkami ani nemluvě. Zvlášť humorné je ztvárnění těžkých zbraní. Pozastavil bych se hlavně u protitankové pancéřovky RPG, která v ulicích Mogadiša sehrála rozhodující roli. Somálší bojovníci vyzbrojeni touto zbraní totiž sestřelili dva transportní vrtulníky Blackhawk (Černý jestřáb - odtud název filmu i knihy). Neudělali to ovšem tak jako ve filmu, to opravdu ne. Zatímco v knize je ten správný postup detailně popsán a je v ní zmínka alespoň o 20 střelách vystřelených proti americkým vrtulníkům, ve filmu jsou Somálci s touto zbraní naprosto neomylní (pouhé tři střely jim stačí na dva sestřelené vrtulníky) a nad jemnými nuancemi vlastního přežití e vůbec nezamýšlejí - jednoduše tu rouru obrátí nahoru a bum! Kdybyste snad někdy měli potřebu použít RPG podobným způsobem, přeji vám hodně štěstí. Přijďte mi o tom vyprávět, zatím to bohužel ještě nikdo nepřežil. Také americké půlpalcové kulomety (ráže 12,7mm) lafetované na obrněných vozidlech, jsou ve filmu opravdu zajímavé. Poradci z US Rangers zřejmě režisérovi opomněli (během oněch dlouhých konzultací, jimiž se tak producenti chlubí) říci, že tento kulomet rozpáře zděnou budovu jako pila a člověka, který jím je zasažen, smetáte na lopatku. Ve filmu prostě po zásahu nějaká ta cihla z domu padne a člověk si s úpěním lehne na podlahu. Tolik k té úžasné realitě.
Ani realita boje tu tedy není. Kdo ji hledá, nechť se obrátí raději k filmu Zachraňte vojína Ryana.
Co si tedy z tohoto filmu vzít? Dlouho jsem o tom přemýšlel. Zamýšlel jsem se zvláště nad tím, co se mi na tomto filmu tak nějak nezdá, co se mi na něm zdá podivné. Už to vím.
Už nikdy nebudu věřit americkým filmařům nebo novinářům. Dokonce ani příběh, který by pro Ameriku a její vojáky mohl hovořit spíše pozitivně, kladně a u diváka by vyvolal sympatie, ani tento příběh nedokáží natočit pravdivě. To považuji za velmi alarmující. Co udělají, když pro ně situace nebude takhle příznivá? Jak o ni budou vypovídat? |
|
|