|
|
|
Ohrožený druh Autor: člověk (Občasný) - publikováno 12.3.2002 (00:38:22), v časopise 25.3.2002
|
| |
OHROŽENÝ DRUH
Jak jistě víte, žijeme ve světě se špatným ovzduším, protkaným radiovými a televizními vlnami, po krajině jsou rozsázena pytlácká oka v podobě satelitů a z obývákových stěn na nás zlověstně civí hrůzná ústí dálkových ovladačů. Stačí jen ovladačem zamířit, zmáčknout tu proklatě citlivou spoušť a vrhnout se přemetem v obrannou pozici na sedací soupravu. Televizor se rozezvučí lákavě jako píseň Sirén a do obýváku se přižene i náruživý čtenář, nechávaje svou knihu, kde mu z ruky vypadla.
Ano, čtenářů knih ubývá a co do ohroženosti si můžeme začít tykat s pandou velkou. Jako k ohroženým živočichům je třeba ke knihomolům přistupovat po všech stránkách, než i ten poslední utone ve víru "Dalasů" a "Takjdečasů". Netroufám si číselně sdělit stav čtenářů na planetě, ale narazíme na podobný exemplář ve volné přírodě, můžeme mluvit o štěstí. Spatříme-li sedícího homo sapiens, třímajícího knihu v parku na lavičce, je třeba se podle toho chovat. Opatrně a tiše přistoupíme až k lavičce a uspíme ho pádnou ranou několika výtisky TV magazínu - pokud na ně máme zbrojní pas. Poté, abychom odchyt živočicha ukončily, musíme ho dopravit do nejbližšího útulku - tedy do knihovny. Tam se již o celou věc postarají odborníci na slovo vzatí a zavřou čtenáře mezi jeho oblíbený žánr knih. Ve státních knihovnách bych doporučoval zřídit jakési čtenářské safari, kam by si obyčejní smrtelníci chodili živé fosílie prohlížet. Už vidím, jak stojí matka s malým děckem před klecí exponátu, dovnitř vjede zřízenec s kolečkem a před čtenáře nahází vidlemi díla Williama Shakespeara. ,,Podívej jak si tu knihu šikovně drží v předních pracičkách",bude matka upozorňovat horlivě přikyvujícího synka. Před každou klecí se bude výhrůžně skvět nápis :"NEPŘEDČÍTAT".
A to bude radosti až se v knihovně narodí první čtenář v zajetí. Samozřejmě by se celá akce konala jen pro zachování druhu a až milovníků psané zábavy přibude, přistoupí se k opětnému vysazování do volné přírody. Obávám se však, že by nastaly zase tytéž nesnáze. Volný dvounožec by žízniv klusal k napajedlu - do knihkupectví, chtěje si uhasit žízeň koupí Povídek z jedné a druhé kapsy a tu ho do ucha zasáhne jedovatý šíp. Totiž zdánlivě nevinná, pro něj však smrtonosná věta, pronesená v dialogu dvou mladíků. ,,Dnes dávají poslední díl Ally McBealové," neslo by se strašidelně prostorem jako zaklínadlo. Pro brakovou literaturou oslabený organismus čtenářův je to rána skutečně smrtelná. Čtenář by jistě bolestně zakvílel, odhodil by povídky z obou kapes a nechal by svoji čtenářskou duši skonat za rytmů úvodního songu k seriálu o právničce, jež se podobá květině z herbáře.
Jak zní zákon džungle - přežívají jen ti nejsilnější. Proto aby přežili i ti slabší, vyjedou každé ráno do ulic ochránci v džípech ozbrojených knihami, zachraňovat oběti z podniků vybavených televizními přijímači. Vtrhnou dovnitř a vidíc onen vymírající druh lidu o němž je řeč chycen do pasti obrazovky, sborově zacitují:,,Tento způsob léta (popř.jara, podzimu, zimy) zdá se mi býti poněkud nešťastný - viz Vančura.
Každý čtenář se naštěstí narodí s jistou dávkou pudu sebezáchovy a instinktu, který je všem šelmám vlastní. Někteří si dokonce dokážou bez pohnutím brvy číst, přestože ve vedlejším pokoji běží x-tá řada Akt X a Foxe Muldera už po x-té kope do břicha tlupa mimozemšťanů.
Doufám, že díky této vrozené sebezáchově a postupům výše uvedeným, budou knihy sloužit i k jiným účelům než jako vkusná náplň do prosklených poliček a že se rčení o knihách a lidech nezmění na : ,,Řekni mi, na co se díváš v televizi a já ti řeknu kdo seš." Ani by se to nerýmovalo.
|
|
|