|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
„Tak sedej holka, pojedeme“ Sto metrů nad chatou, dejchá jak sentinel. „Už nevládzem“ Mrknu na její převody a pár minut vysvětluju, nač ty převody má. Prvních sedum kiláků, v podstatě rovina. Jedu za ní a furt křičím:“hoď nahoru,… nahoru,…dolu. Sakra, šak přidej, bo jedem jak z hnojem.“ Klesání do Kojšova a dole potok. „Před potokem nesmíš zpomalit, mrkej pořádně kudy a jak pojedu“ Zpomalila. Uprostřed potoka šla k zemi jak šraňky. Vyštrachala se na břeh a já vytáh kolo. Jeli sme dál. „Je mi zima“ „To buď ráda, pro příštích dvacet kiláků, to bude příjemná vzpomínka.“ Za Kojšovem začínáme stoupat. Z kraja mírně, ale kilák vod kiláku se to zhoršuje. „Koĺko ešte „ „Eště moc, sme teprve na začátku“ „Bolia ma nohy“ „Mě taky, nekecej a makej“ Zastavujem v serpentíně u velikého buku. Tatranka, pití a dál. „Už nemám žiadnu vodu“ „Já mám“ Vycucla mou flašku do dna. Sedíme na kládách v sedle pod hřebenem. Provádíme fotodokumentaci. Když jí došlo kudy dál ze sedla, protestovala: “ do kopca už nie !!“ Předvádím spokojený úsměv přes celou hubu, ale neříkám nic. Trochu přidám a slyším, že zabrala taky. Dva kiláky už drsného stoupání a sme u pramene. Funguje. Měl sem obavy, je sucho. Už přijíždí, rudá jak rak, pot z ní stříká na všechny strany, je zdravě nasraná. „Ak mi ešte raz takto ujdeš, nakopem ti prdel !!“ Pohled na pramen jí uklidní. Klekne do bláta a strčí hlavu pod vodu. Když vstala, neměl sem se smát. Rozmázla mě hrst bláta po hubě. Teď klečím v bahně a mám hlavu pod vodou. Dál na hřeben a po hřebenu pod sjezdovku, ta jí zlomila. Bafnu vobě kola a tlačím je nahoru. „Je tu prekrásně“ „Jo, proto sme tady“ „To už je vrchol, nie??“ „Není“ a ukazuju na observatoř vpravo nahoře. Vypadá stejně vysoko jako my, ale není. Za chvíli slyším:“ Veď netreba sa trepať až hore!!“ „Máš pravdu, ale je to možný“ „Seriem na vrchol a seriem aj na teba!!“ Ale nesrala, vyjela až nahoru. Čumíme na všechny strany a vzájemně voceňujem svý přiblblý výrazy. Kousek pod vrcholem je hotel. Dlabeme párky a pivo. A dolů, dvacet kiláků prudkého sjezdu. Chvíli vříská vona, chvíli brzdy. V Jaklovcích dáme další pivo a začínáme stoupat na hřeben k chatě. Po pravdě, teď to víc vedem jak jedem. Před chatou praští kolem doleva a sebou do prava. Du umejt kola.
|
|
|