Jeden naznačený komentář ke dvěma překladům Eichovy Latrine

 Originál:

Über stinkendem Graben,
Papier voll Blut und Urin,
umschwirrt von funkelnden Fliegen,
hocke ich in den Knien,

den Blick auf bewaldete Ufer,
Gärten, gestrandetes Boot.
In den Schlamm der Verwesung
klatscht der versteinte Kot.

Irr mir im Ohre schallen
Verse von Hölderlin.
In schneeiger Reinheit spiegeln
Wolken sich im Urin.

Geh aber nun und grüße
die schöne Garonne
Unter den schwankenden Füßen
schwimmen die Wolken davon.

Pozn. – Barevně jsou rozlišené jednotlivé větné celky.

Filologický překlad:

A Nad páchnoucí dírou7

B Papír plný krve a moči7

C obletován třpytivými mouchami8

CC dřepnu si s ohnutými koleny7

D Pohled na zalesněný břeh9

E Zahrady, člun uvízlý.7

F V bahně tlení7

E Pleskají zkamenělá lejna/výkaly6

G Bláznivě/é mi v uchu znějí7

H Verše holderlina6

GG ve sněžné-sněhobílé čistotě se zrcadlí7

H mraky v moči6

I Teď ale běž a pozdrav7

J krásnou Garonnu6

I Pod nejistýma/potácejícíma se nohama8

J Mraky od toho odpluly.7

Pozn. – V podstatě pro ty, co nevládnou němčinou. Písmena na začátku veršů označují rýmování: A-A = rým, G- GG = asonance. Čísla na konci veršů značí počet slabik.

Jonášův překlad:

Latrína

Günter Eich (1907-72)

Nad páchnoucím hrobem,

kde papír krev, moč okusí,

obklopen bzučícím rojem,

s rozvahou dřepnu si,

pohled na lesnaté břehy,

zahrady, zvrhnutý vůz.

Do bláta zmaru a zkázy

tleská teď kamenný trus.

Matně mi v uchu znějí

verše z Hölderlina.

Sněžnou čistotu mraků

zrcadlí tahle špína.

"Nyní však běž a pozdrav

Garonu krásnou -"*

Pod mýma nohama modrá

oblaka plavou a žasnou.

* pozn. překl.:  Úryvek z Hölderlinovy Vzpomínky citován podle Zahradníčkova překladu

Můj překlad

Latrína

Nad páchnoucí dírou,

papír od krve a moči,

roj lesklých much ho oblétá

dřepím, kolena ohnutá,

a vidím - lesnatý břeh,

uvízlý člun a zahrada.

Do hnilobného bahna

s pleskotem lejno dopadá.

Bláznivé v uších mi zní

veše Hölderlina.

Čisté jak sníh se zrcadlí

mraky, v louži močovina.

Geh aber nun und grüße

die schöne Garonne.*

Moje nohy roztřásly se, 

mraky jsou pryč, v louži prázdno.

pozn. překl.: Teď však už jdi a pozdrav/ Garonnu krásnou.

Závěrem: Ano, měl jsem ambici k oběma překladům napsat říznou kritiku a odhalit jejich zákulisí. Ale je to čtyři měsíce a pořád na to nemám patřičně pokdy, proto nechám komentář na čtenářích.

Snad jen ve zkratce – Jonášův překlad je hezčí a básnivější, rytmicky např. v první a druhé strofě blíž. Podle mě je ale významově i stylisticky nepřesný. Má směřuje k přebásnění spíš než k překladu. Samozřejmě ani můj překlad se interpretaci neubrání – viz např. pointu. A není rytmicky tak hezký jako Jonášův a jako originál sám. Je ale přesnější. Nadto – a doteď nevím jestli je to pozitivum nebo ne – se v mé pointě má skrývat vtip v podobě rýmování s textem původního Hölderlinova originálu. Což ovšem nejde docela, takže jsem se dopustil asonance. Ale! V překladatelské pozn. je překlad toho Hölderlinova textu a s ním se to rýmuje. Možná zbytečně sofistikované. Každopádně, na rozdíl od Jonáše, jsem si v překladu intertextu nedal práci s tím, abych citoval původního české překladatele (Zahradníček), čímž jsem si to zjednodušil. Nebo udělal složitější, jak se to vezme.