Ornitoložka v jabloňovém sadu
Ohromná poroba,
porodu obdoba.
třpytkami létavice ovívá mě dotěrně
a pořád dokola,
tetelí se kolem celý život,
vane potuchle vzduchem jak nažloutlá
aura za hlavou ještě žijícího
co nazítří už i tohoto vágního fluida pozbude.
A přeci…
Na první dojem se houpeš v kroku
lehce /ale to jenom, když se někdo dívá/ nebo,
když si myslíš, že se někdo dívá /a to si na ulici
většinou myslíš pořád, takže jsi z té chůze
strašně unavený/, pohled máš přímý a výřečnost rétora, /?/
ale ty kosti, vyčítal ti někdo stupeň jejich lámavosti?
A tvář… jako opuštěný mim, co se den před demolicí
vyklonil z okna svého bytu na pavlači
a pak se uklonil a zapomněl proč,
neboť není komu. Jak dlouho se ještě ze setrvačnosti
budeme poklonkovat a pitvořit?
Času je málo a modliti se k falešnému Bohu
vede k totálnímu zpitomění a přitom fronta
krásných žen před kavárnami houstne,
je jich stále víc, vábničky a činčily jsou provoněny,
živůtek mají natěšený a jsou rovněž připraveny, k čemukoli,
v jakoukoli dobu a mezi zuby drtí jadérka a tam kdesi na konci
jabloňového sadu se tetelí neón Porodnice aneb přeměna,
Všemocný projíždí na kole a tetelí se jim do oček jako neposkvrněný idiot,
jako nekuřácký předseda Sokola či aktivista boje proti Ř
a jepice vzlétají s kudlančí dychtivostí až ke špičičkám tětiv
orosených trčivců a současně, ale z druhé strany sadu, kdesi za Přeměnou, ženy
s výrazem světic vycházejí, jsou zdvojeny nebo ztrojeny dle pohyblivosti
rozmražených bičíkovců a mají výraz Světic, mrmlají roztomilé zdrobněliny
a mají teď jediný úkol, zachovat rod a především uondat tvůrce.
Muži se tedy pudově uchylují do fotbalových amfiteátrů nebo do knihoven či hostinců.
O víkendech se stále častěji hrabou na zahrádce, málo mluví, bolí je hlava
a ruce.
Muži se stále častěji kloní k zemi. Nikdo už na ně není milý.
Spěchají a špásují. Čtou si o vesmíru a o třetí lize. Připravují si zázemí…
|