Marian Vaňáč

Faust a Markétka

…ale všechno, co jsem řekl,

se jednou ztratí

v tom nekonečném moři slov

a bezvýznamných frází,

zhasne to jako kometa,

která vesmíru ohřeje plíce,

zmrzlými prsty sundá náušnice;

a potom už je všude klid…

Město se koupe v ohňostroji tmy

a pak to roztřesené vychladlé stříbro

nasype rybám do pokoje

a tak ty labutě krmím,

mlha stárne.

Jsem u vytržení,

polykají housku,

vodu

a podchlazené hvězdy.

Asi se rozsněží.

A místo toho déšť,

lampy se kymácí,

myslím jak letí ty housky najisto,

(tak jako nesčetné dobré sny)

jen místo labutí spolkne je Mefisto.

Zpověď

Usínáš celá zavátá – půlnocí

na úzké posteli

o-pa-tr-ně vydýchávám tvé jméno,

jako bych měl strach,

že jsem jen Faust

a ty Markétka.

Mlha v Hradišti

Z celého města nezbylo nic,

když se běloba roztekla!

J

e                                                          k

n                                                          t

                                                            e

t                              p                           r

ř                              l                            é

i                              u

                               l                            v

š                             y                            y

t                                                           p

í                              n                            i

h                             a                            l

l                              d                           o

é

                               m                          č

v                              l                            l

ě                             é                           o

ž                             k                           v

e                             e                           ě
                               m                          k

                                                            a

 

O vandrování a jedné rozbořené kapli

Do kaple u hřbitova vyryl ti první báseň

a drozdi opilí vůní léta

padali na zem a zapomněli létat.