Lačně sjíždím

chladivou hebkost svého zrcadlení

---

v trasách ostatních.

Objímám chladné uskupení křemíku.

Vždy se nakonec nechám sežehnout

i ve stínu,

pro nedostatek času.

Jen marním vlastní voyerskou nemravnost.

---

Dokud neuschnu

laskám ticho svého dopadu...