|
| |
 |
Velký Gája
Autor: RimskyP (Občasný) - publikováno 16.2.2002 (19:49:55), v časopise 21.2.2002
|
|  |
Vodkograd byste našli na mapě ruské Karélie mezi městy Kirovsk a Monchegorsk. První, co případnému návštěvníkovi udeří do očí, je socha Velkého Gáji. Velký Gája, vlastním jménem Vladimir Zagorskij, se narodil v říjnu roku 1893 a zemřel během druhé světové války za dosud neobjasněných okolností. Proslul zejména svou recepturou na výrobu oblíbeného Karelského nápoje Gája. O tom, jak na ni přišel, se vypráví následující historka.
V roce 1912 prý rtuť teploměru klesala k nepředstavitelným minus třiceti stupňům. Zagorskij si ve svém obydlí neměl čím přitopit, neboť dřeva a uhlí byl v té době zoufalý nedostatek. Před domem rostla bylina s prapodivným názvem Ostřec lékařský (Mandibula acris). Coby malé dítě Zagorskij objevil, že kořeny ostřce velmi dobře hoří. Z nouze tedy popadl krumpáč, rozsekal zamrzlý sníh a vyryl hromádku kořínků. Ostřec má údajně tak výborné vlastnosti, že hoří, i když je zmrzlý. Zagorskij tedy přiložil do kamen a ty začaly chrlit oheň jak sedmihlavý drak.
Potom přišel klíčový okamžik. Zagorskij se zadíval na rouru, odvádějící kouř do komína, a všiml si, že z ní vytéká prapodivná bezbarvá kapalina. Podrobil ji zkoumání. Když přičichl, srdce mu poskočilo radostí. Vonělo to vodkou! Zagorskij zapnul mozek na nejvyšší obrátky a vyrobil si důmyslnou destilační aparaturu. Dny i noci trávil před svou chajdou s krumpáčem a vyrýval kořínky Ostřce lékařského. Za tři týdny vypálil více než sedm litrů nápoje, který nazval po věhlasném hrdinovi ruských bájí Gája.
Tolik k historce. Pravdou je, že ze Zagorského se stal do roka milionář. Ve městě Vodkograd nechal postavit destilérii, která v Evropě neměla konkurenci. Během pěti let se prodalo přes dvě stě tisíc lahví Gáji, která si získala oblibu nejen v Rusku, ale i ve světě. V Německu dostala název Sauferei (tedy doslova chlast). Ve Španělsku a latinskoamerických zemích ji znali pod jménem Gusano (červ). Nejpřesnější název používali Angličané - říkali jí Mandibula Vodka (tedy ostřcová vodka). Slovanské národy se držely původního pojmenování Gája.
Po státním převratu v roce 1917 byla světoznámá pálenice zkonfiskována a Zagorskij se octl na dlažbě. Bída, která Sovětský svaz postihla, donutila lidi pít obyčejnou vodku (která byla asi osmkrát levnější). Na základě tzv. Groningenského usnesení, podepsaného v roce 1951 v Nizozemí, vyhlásily západoevropské země a USA embargo na dovoz Gáji. Měly strach, že by je Sověti mohli otrávit. Gája tak ztratila odbytiště jak doma, tak z zahraničí. V roce 1957 byla vyprodukována poslední láhev tohoto nápoje.
Destilérie byla obnovena teprve po rozpadu Sovětského svazu. Na počest Zagorského nechali na náměstí ve Vodkogradu postavit sochu Velkého Gájí (s tímto pseudonymem přišel jako první jeden ze Zagorského vnuků). Dnes se pod jeho památníkem scházejí pijani z celého Ruska, v ruce držíce láhev Gáji, vychutnávajíce její podmanivou vůni. Jako by chtěli říct: „Tak, pane Zagorskij, na vaše zdraví.“
|
|
|
