Levotočivost

za prolez Tvými pachy kůže,

v oblinách,

za průbod Tvými branami a

hradbami,

v ohanbí,

za proskočení Tvými ústy,

v zahradách,

za cimbuřím.

Pravotočivost,

za Tvými dechy růže,

v rosinách,

za Tvou noční kočkovinou, převrácenou

rakovinou, kdy se buňky ztrácejí,

aby nic nebylo, ani kousek kůže,

za Tvými zády,

které studí, když po nich přejíždím

okostím, které

zebou, když se radost prochází

po Tvých hrbolcích.

Středotočivost,

za Tvou postavou, která se vykresluje

a ztrácí

svou krásu, ale není to krása orchidejí,

je to krása kapek loje, roztaveného mým

jazykem,

za Tvým citem, který rozhasíná

po šerech

a svítá do ulit, které lezou bez

jazyků,

za Tvým pohybem, je to praslavnost pestrostí,

zádumčivost pomalosti,

rovina radostí,

jsi jen

sen.