Hladině se

nic nezavděčí,

i kámen, co jsme hodili budil dojem

spánku,

i když se probudil,

když padal ke

dnu,

zajímá mě, co se stane,

když spící kámen, na hranici mezi světy,

na závěsu vzduchu, vodní masy a bahnitého

dna,

když se hozený probudí teprve tehdy,

když už ví,

že se nemůže vrátit, má to spočítané

od boha, od té ruky, co hodila

tu zátěž, malé velké

nic,

ten atribut svatosti, změnu skupenství, kdy

nic,

co bylo před tím kamenem, není už

tím kamenem,

je vodou a kamenem, je duetem,

jenž tančí a ve vírech klesá k vytouženému

a zavrhovanému

dnu,

dnu, které

dnu, které se

dnu, které se bojí průbojů zvenčí,

...................tmy.