Nejdříve se rozhodl, že ji překoná přeskokem. A s rozeběhem navrch. Kdyby se náhodou někdo díval. Pak si pomyslel: Co kdyby se náhodou někdo díval a já ji nepřeskočil? Vynechal rozeběh a přistoupil k ní. Řekl si: Přidržím se jí a přeskočím. Rozkýval levačku, vzepjal svaly. Pak si řekl: Nechám to na jindy. Až si budu jist, že se nikdo nedívá, přeskočím ji. I s rozeběhem...
Šel domů a zpíval si:
Překonám, překonám, překonám ji i s rozeběhem.
Překonám, překonám, překonám ji přeskokem...
Doma si sedl do křesla a nevěděl co by. Pustil televizi, pak ji vypl. Seděl jen tak, bez hnutí a drbal si hlavu. Ticho kolem ho zneklidňovalo. Začal si broukat: Polévku si udělám, polévku hovězí... Polévku si udělám, polévku ku kuřecí...
Uklidnil se, vstal, zalil nudle vřící vodou, pak se vrátil do křesla. Míchal svou polévku. Zpíval si: Polévku ku kuřecí...
Byl to vůbec muzikální tip. Už jako malý zpíval v dětském sboru, a ne jen jako řadový pěšák, jako sólista zpíval. Jako děvče zpíval. Vysokým dívčím hlasem, který ovšem zněl... Na chlapce velmi citlivý projev, říkal každý. Krom toho, že zpíval, také recitoval. Objížděl okresní recitační soutěže, sbíral čestná uznání, celkem pravidelně, a pravidelně zvracel. Z nervozity. Nesnášel, když se na něj někdo dívá. To mu ostatně zůstalo dodnes. Už sice nezvracel, když byl pozorován, jistý neklid ho však neopouštěl. Zato pěvecké úspěchy ho opustily nedlouho poté, co ho opustil dívčí hlas. Sólistou však zůstal nadále.
Dojedl polévku. Kolem zas to nepříjemné ticho. Protřel si obličej dlaní a zamručel. Nadechl se a zadržel dech. Mohl by si zazpívat: Mističku, mističku, mističku si umyju, ale cítil, že na tuhle písničku už dnes činem nenaváže. Nechal dech zadržený, dokud to jen šlo. Pak dlouze vydechl, až se mu zatočila hlava. A pak už se odporoučel, dokonce bez ukolébavky, jak se na dospělého muže sluší.
|