Ztracená svoboda
Svítá
a já cválám podél ohrady,
co mám dělat? Co dál,
když už mně nic nebaví.
Už jsem zase na konci,
co mi zbývá?
Zas se jen otočit,
když ohrada nejde přeskočit.
Stále se mi na mysl
otázky kladou:
Proč zrovna já
jsem se ocitl za ohradou?
Proč zrovna mě chytili,
do svých sítí lapili?
Chytili mě za slunce západu,
mě, jež jsem tolik miloval svobodu.
Miloval svobodu, miloval život,
krajinu pelyňkem posetou,
ranní rozbřesk nad tou trochou vod
jež někde problesknou.
Miloval jsem život
a teď tady stojím,
co si s ním počít opravdu nevím.
Potravy mám hojnost
a o vodě ani nemluvě,
avšak má divokost
schází mi stále.
Co je mi po tom,
že mám krmení, vodu, přístřeší,
když už mě na tomhle světě
vůbec nic netěší?
Jsem přece divoký hřebec,
silný vůdce stáda,
proč bych si asi měl
nechat někoho lést na záda?
Už se stmívá zase,
tiše stojím,
kde se mé stádo pase,
přemýšlím.
Celou noc nespím,
stále jen přemýšlím,
jaké teď asi jsou louky
kde jsem podnikal všechny toulky?
Už zase svítá
a já cválám podél ohrady,
co mám dělat? Co dál,
když už mě nic nebaví...
|