|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
|
Kdo je pecivál a co paní učitelky v garáži? Projdeš se budovou, až na konec, uvědomíš si to a to a připomeneš si to i toto. Garantovat nelze nic výlučného, musíme se spokojit s bezduchým málem- anorganické jsoucno nás stejně jednou rozebere a vybije nám baterky. Stačí se poohlédnout a přistoupit na proces poznání- můžete si být jisti, že tato akce-reakce-devitalizace nemá v podstatě žádný větší smysl. Zablokovali jsme se v centru svého subjektivního masochismu- tak jeď dál, vole, jeď dál, krvavý převozníku, laskavě nebuď vulgární, ty idiote pomazaný! Otáčím se a odcházím- budu tělem tady a duší támhle, nevím, co je třetí subjekt- snad sežerkost, nactiutřinosná ploutev nebo snad umělohmotná sada lyží? Život je na hovno, jako kdybychom nikdy nemohli přijmout vše krajně obecné, vysvětlené, konstantní, vypuštěné, zbytečné. Vyřknu floskuli- je to o klamání se za podpory srdceryvného ne-já, jež je zároveň nenápadně destruováno panenkou skákavou. Cosi je jisté- nebo je to spíše záhada? Nikdy nezapomenout na malinové tramvaje- ach, stát se tak radikální kreslenou figurkou, to by bylo něco. Maluji křížky, vynalézám pocitové křivky a jsem hledající pes napříč globálním ťuťuňuňu. Možná si z toho vemu pro příští excitované životy ponaučení. Uvidí se, i když kdo ví, ten ví, že vědět znamená nevědět nic. Ani vědět nic. Co s tím? Počkej, ty budeš litovat, až ti pánbíček řekne "Drž zobák"! Podstatné zbytky se vytrácejí z Felipeho mozku |
|
|