|
|
|
Vanilkové nebe Autor: Tina (Občasný) - publikováno 8.2.2002 (21:46:13), v časopise 11.2.2002
|
| |
|
Režie: C. Crowe
Kamera: John Toll
Hrají: P. Cruz, T. Cruise
Každému, kdo je zahleděný sám do sebe, se to dříve, či později nevyplatí. To samé se stalo i mladému ambicióznímu vydavateli D. Amesovi (T. Cruise), který má vše, nač si vzpomene včetně přízně kouzelné milenky (C. Diaz).
Na oslavě svých narozenin však potkává Sofii (P. Cruz), ke které je okamžitě přitahován. Když z party odchází spolu, jeho milenka je sleduje až před Sofiin dům. Tam jej přemluví, aby k ní nastoupil do auta. Po bouřlivé debatě jejich jízda skončí tragicky a David vyvázne se znetvořeným obličejem. Svůj osud nese velmi těžce a postupně je čím dál tím víc ovládán svými fantaziemi, nad kterými ztrácí kontrolu.
Snímek vznikl podle španělského originálu Otevři oči A. Amenabara. Těžko říct, co Crowa motivovalo k natočení tohoto snímku. Narozdíl od jeho dřívějších filmů postrádá srcde. Např. Jery Maguire nebo Samotáři, kde využívá pro lepší přehlednost postavu vypravěče, která však ve Vanilkovém nebi jaksi chybí. Divák ztrácí od půlky filmu přehled nad tím, co je skutečnost a kde už začíná fantazie. Kamera se soustředí zejména na dva hlavní protagonisty T. Cruise a P. Cruz. Oba vidíte, jako byste před nimi stáli tváří v tvář. Při intimních scénách se kamera chová jako voyager na lovu. Zdá se, že Crowe s oblibou dává do kontrastu scény křehce poetické se scénami sexuálními až vulgárními. Právě sbližování Davida a Sofie je asi nejlepší na celém filmu, i když se někdy pravda vymkne kontrole. Pokud máte rádi snímky o adoraci hvězd, snímky zmatené až hysterické, jděte se podívat na Vanilkové nebe. Jestiže tak učiníte, přeji vám příjemný dopad.
|
|
|