Šimonovi a Táně
I
Patřil mu cíp rajské zahrady na úbočí po kterém stékala žhavá rašelina když se chystal, že sčeše veškeré piercingy ale jak stoupal po větvích …
II
Až fíkový list slehne na kamení vykolejí vlak lekl se - aby nenašlápla minu štítivě vypískla zřítí se jakoby nit do ušního boltce Macochy
dole nervózně přešlapují speleologové že budou umělým dýcháním křísit nejtvrdší spáče
do píči! vykřikl předčasně strojvůdce nic tak hrozného se nestalo
III
Bylo to jen na oko předloktí si podvázal někdo úplně, úplně jiný Pšššt, nerušit! kdosi přimíchal do Punkvy bolehlav -
protože na předměstí Prahy pukají garáže volkswageny
IV
Naneštěstí mezi kapkami deště už na ně se síťkou číhá vášnivý entomolog naplnit vitríny, myslí si, trofejemi to bude to nejmenší
kdežto zasklít tyhlety cikánský doly to bude horší, říkám vám, mé dámy nechoďte k vodě, nechoďte nikam
jelikož, jak jsme se dohodli, pršelo vodorovně
V
A tak had jako ruka polyká past na myši ještě se, ten vůl, vyhřívá na kolejích poblitých benzínem, jakoby nic
VI
A v hájku chrastí olympijská pochodeň z tunelu zaznívá hlášení v němčině:
Der zug endet nach station Zličín
staň se! výpravčím jenž do nerovného souboje vyzývá Kafku vs. Ovidia
černé oči, jděte spát strč hlavu skrz krk do písku
VII
Hada též tíží dna, bolavá noha štěká vlak, přetáhni předkožku
jakmile Taťána došije punčošky vypukne velkolepý ohňostroj
Epilog
Čekal jsem, že mě pokropí kat konečně = endet, sie = mann
tuto báseň, tuto předehru k poluci opublikuji veřejně na Totemu věnuji ji Šimonovi a Táně entomologovi, Ladě a, mé dámy, vám
konečně báseň je dílem společenské smlouvy
|