Tou chvílí pomalu pronikal žaluziemi pokoje večer
a do mého přemýšlení vtrhl jen kouskem
Přemýšlel jsem kde jsem měl být kde mám být a kde budu.
Byl jsem v depresích které chutnaly jako docela obyčejné lízátko
za pár kaček z nově postaveného obchoďáku
kde si důchodci vyměňují své úžasné poznatky
z překrásných slev akčních past na protézy
Byl jsem v černo-růžových snech pár večerů tak vysílený
že bych si ráno nemohl připravit ani moje oblíbené kakao
s tvými rozporuplnými větami, které dovedou život pěkně znechutit.
Minulost byla inspirativním atributem který mě držel ten večer
při mých úžasných myšlenkách na osvobození sebe sama
Revoluce vlastní hlavy je přetěžká věc přátelé
a právě v té chvíli se mi děla ruská revoluce v mém milovaném mozku
Prvních pár rot
opilých z mozkomíšního moku
obsadilo různá centra myšlení a největší opilec ze všech
– podplukovník Karachin
ze sebe vymámil pod silnou opilostí větu, která zněla jako :
„ Malý krůček pro nás, ale ještě kratší pro těbja charašov“
Tou chvílí už byly docela zatěsněny žaluzie večerem a já jim byl obklopený
Ne a ne se z toho psychidelického snu mé minulosti probudit
Nakonec jsem revoluci krvavě potlačil a můj mozek zůstal i nadále v klidu
Pro jistotu jsem nechal revoluční gardy popravit.
Teď by měl následovat konstruktivní popisek mé přítomnosti a budoucnosti
ale už je taková tma
že nejde ani dýchat a tak na to seru.
Mám nekonečně mnoho možností který stejně vždy poseru já
nebo se poserou samy
od sebe
Proto občas přemýšlím
když se všechno bortí
jaký tak asi má vesmír zvuk.
Nedávno jsem na to přišel –
zvuk vesmíru se podobá větráčku na našem záchodu.
|