|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Piju za pokoje s přáteli pouliční moky. Podobají se roztažené harmonice z jedné části Londýna. Jsou kalné, tak jako lidé v této čtvrti, jsou zpocené, jako všichni v této čtvrti. Pomalu otupují naše myšlení a ne jeden myslí na návrat domů, na to jak je sám jen se svou tichou domácností. Ze židlí padáme do kolen, ale nikomu z nás nebyl odchod dovolen. Klečíme jak v kostele před demižonem sraček a kdy a kdy už půjdeme. Jednomu už klesá hlava, druhého to táhne dozadu a já se cítím jakoby o něco pozadu. Jsem trapně střízlivý a tak dopíjím proutěný demižon a snad jsem všechny zachránil. Bohužel nikdo neviděl můj finiš, všichni jakoby spali. A přece, jeden se uchlastal k smrti. Teď můžu jít konečně domů, nebo spíše se potácet, motat londýnskými uličkami a hledat si přespání na tuhle noc.
|
|
|