|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Dnes se
pozastavím nad dílkem salatrixe
Lopta zivota. Předem
říkám, že se jedná o velmi zajímavé dílko, které si nehraje na nic víc, než na
úvahu. Přesto jsou v něm velmi zásadní postřehy, kterým se je dobré věnovat.
Pokud je domyslíme do konce, mohou nás zavést daleko a i do nečekaných končin.
Lopta zivota
Cely zakladny vzorec zivota
a sveta spociva v protikladoch.
Usecka reality s opacnymi koncami na principe
duality
Škála moznosti medzi protikladmi a je to co dava vyznam rozmanitosti
Autorka
zde operuje dobře známými pojmy o protikladech. Její model, kdy popisuje svět
jako skutečnost, vymezenou protiklady je milá, je ale otázkou zda
dostačující.
„Keby nebolo
nestastia, neslo by definovat stastie
ktore by stratilo vyznam“
Tato věta jakoby potvrzovala tuto autorčinu tezi. Jistě štěstí si dokážeme vybavit
jako opak neštěstí a naopak. Jenomže právě tady je potřeba hlubšího
zamyšlení. Jde o samotný obsah pojmů štěstí a neštěstí. Bez znalosti obsahu
je nám samotný vztah negace k ničemu. Je logické spíše vymezit štěstí.
Štěstí
můžeme kupříkladu myslet jako stav, kdy člověk má vše potřebné a nic, co mu
prospívá, nepostrádá. Neštěstí je pak možno definovat jako privaci nějakého prvku potřebného k optimálního životu.
Samozřejmě je to zjednodušené, ale snad to postačí. Ještě jednodušeji řečeno,
štěstí je optimální stav. Aby existovalo štěstí, není potřeba tento stav
ztratit, nebo si uvědomovat jeho opak. Existence tohoto stavu neztrácí smysl
bez jeho opaku. Privace přece nedefinuje plnost. Je
to trošku podobné jako tvrdit, že můžu mít dvě ruce, pouze v případě, že
poznám bezrukého člověka.
Pod pojmom zivot-svet si predstavujem sucet vsetkych tychto opacnych velicin hmoty priestoru prirody zmyslov a prezivani ci pocitov.
Já bych
spíše svět chápal jako sumu jsoucen, nikoli jako součet protikladů. Podle
mého je protiklad často pouhou privací jsoucího, nikoli
jsoucí jako takové. Vezměte kupříkladu zdraví a nemoc. Jsou to jistě
protiklady, ale oba vyžadují nositele. Jinými slovy není zdraví či nemoc bez
toho, kdo je může vlastnit. Ale to podstatné je, že se jedná o protiklad
akcidentů. Samotná podstata, které je nosí protiklad nemá. Neexistuje
kupříkladu nečlověk. Existují pouze jsoucna jiného druhu, než je člověk.
Vsetko naokolo je dosledkom rozneho vytvorenia „rohu“ zo škaly sortimentu moznosti ktore su pritomne
na usecke od kladu po zapor,
od podlahy po strop, bocnej steny po druhu... zivota po smrt...
Přiznám se, že této části naprosto nerozumím.
Protiklady vlastne udavaju najkrajnejsie moznosti, cize udavaju hranice ktore v hmote a prislusnom zivote nemozno prekrocit..Vzorec ktory som skopala
vlastne (ked domyslime priestorovost) ma gulaty tvar.. Podobny planetam ktore kruzia okolo inych..Pohyb v
kruhu je znazornenie nekonecna,
aj ked sa opakujeme cesta ide stale dopredu bez hranice...Rovnako ako nenajdeme koniec na lopte ci na svete,
je moj gulaty vzorec tiez trochu odrazom neustaleho kolobehu. Da Vinciho vitruov
muz je tiez znazorneny v kruhu, s dvojnasobkom
koncatin /dualita?) zato ukoncenim
len v tej hranici aby kruh bol dokonaly..
První věta mi přijde problematická. Podle
mého hranice nepřekročitelného pro člověka udává jeho podstata. Existuje jistě
mnoho stavů a jejich protikladů, o kterých nemáme tušení. Nicméně je to právě
lidství, které vymezuje náš akční rádius ve světě a samozřejmě nějaké
omezující jevy, které mohou a nemusí existovat.
Bod v strede -0
Kebyze za neutralny bod berieme stred gulateho vzorca, tak dostaneme
bod z ktoreho vlastne
mohlo vsetko vzniknut postupnym
rozpinanim....(velky tresk bol tusim podobneho principu)
Ale ak vsetko malo kdesi zaciatok, ako mozme hovorit o nekonecnosti ked ta by mala byt minulostou aj buducnostou... Takze nekonecno je pojem ktory nemoze nikto pocas zivota
potvrdit pretoze videl a
poznal len nieco co sa mu
zda nekonecne.. (ako cakanie na widlibus v snehovej kalamite
Zde je představena zajímá kosmologická
koncepce. Bohužel těžko lze ověřit existenci uváděného bodu 0, vzhledem k výše
zmíněnému. Velmi cenná je ale reflexe času v druhém odstavci. Autorka se
správně pozastavila nad problematikou jeho nekonečnosti.
Byt ci prežit
Nesputana volnost v ramci moznosti otvara vsetky dvere poznani v palaci zivota...
Autorka správně vystihla, že bez možnosti není
uskutečnění. V dalších odstavcích se zaměřila na důsledky nevyužití
možností.
Nevedomost co je volnost , ktora moze spravit zo zivota jedinecnu skusenost mimo večnost a nie upätost a masovost, ktora sposobuje samu blbost –od
vojen po atentaty ci nicenie sa zabvistou
...
Obmedzenia a ploty nepostavene zivotom ale spolocnostou, ako aj nehorazne
lipnutie na zivote
nedovoluje uvolnit puta slobode, s ktorou uz nieje
clovek podriadeny nijakemu nazoru ci blbosti v ktorej vsetci beru vsetko smrtelne vazne“ hrabu ako skrecky za kazdu cenu a miesto objavovania seba sameho len riesia inych.. Ci uz
ako idealy alebo ich odcudzuju
ci zavidia, miesto poznania v sebe samom a zaujmu len o tych na ktorych im zalezi
a vazenia si ich bez potreby kritizovat ci
opakovat...
|
Snaha znazornit bola :)
|
|
Viem
ze, mnoho hodnot je nemozne stanovit kedze sa menia
od pohladu na ne, vzorec je ale brany
ako celok cize ide o nieco co sa da oznacit
ako nieco co existuje ..
Za nejcennější považuji
autorčinu vizi světa, jako sumy protikladů, i když vyžaduje hlubší promyšlení.
Úvaha byla psána podle mého dosti rychle, hlavně konec je zkratkovitý. Ale musím
pochválit velmi dobré a smělé postřehy.
|
|
|