Jedna literární kritička jedné napolo bezvýznamné literární soutěže

respektive

hodně významné pro nuly

ale pramálo významné pro 0,00000000001  

ale to je jedno

četla mé skorobásně

V tom chlapci je něco vzteklého

řekla

Tomu chlapci někdo hodně ublížil

povídala

Proč je v něm tolik vzteklého? 

zeptala se

A jeho básně, dá se-li to tak nazvat, jsou příšerné.

hodnotila.

Ale opravdu cítím vzteklost na svět

dodala

a to se mi vůbec nelíbí,

přisadila.

Je v tom něco vzteklého, přečetl jsem její hodnocení a vztekl jsem se.

Jaký já jsem chlapec? Už jsem mladý muž

Ale pro staré panny budu chlapec i ve třiceti

A co je ve mě vzteklého?

To že chci milovat a nemám koho

To, že chci šukat a nemám koho

To, že se chci prochlastat k restartu

ale chlastat nemám s kým

To je ve mě vzteklého

To, že chci být popový zpěvák

ale neumím zpívat

To, že se chci podívat do USA,

ale už potřetí mi nedali vízum

 To, že chci  vydat svou vlastní knihu

ale místo toho píšu jenom na internet

To je ve mě vzteklého

Že bydlím v tak malé zemi

Že rybičky  v akváriu se sežraly navzájem

že mi nikdo nerozumí 

Že až umřu, tak na mě bude vzpomínat leda tak nikdo.

Ale já neumřu! Nasrat! Nasrat! Nasrat! Nasrat vám!

Nikdy neudělám to co chcete a to co mi poručíte

A to je ve mě vzteklého.