Půl sedmé z podzimu

Deštivý večer -  vtírá se chlad.

V protějších oknech se líbají milenci,

- ona ještě včera se opírala o okenní rám

a asi plakala.

To bylo ještě léto…….

On ještě včera asi drtil v dlani nedopitou láhev

a přemýšlel, zda má či nemá za ní jít

a vkročit do podzimu –

zateplit hnízdo na zimu.

Svým dechem,

svým slovem,

svou touhou, pod jejíž tíhou

zaskřípou pera ve starém otomanu. 

Na sedlové střeše toho domu,

obkročmo - sedávají andělé.

Někdy si myslíte, že letí velký pták.

Ale pak anděl složí křídla

a lokty se opře o starý komín.

Nikdo neřekne, proč křehká krása

se mísí s černými sazemi .

I andělé, stejně jako ptáci,

strkají hlavu pod křídlo,

a spí.

Svým dechem,

svou přítomností,

sdílí osamělost s lidmi. 

Deštivý večer – je půl sedmé k podzimu.