|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
HOSPODSKEJ MLUVKA
Naladěn na rytmus světa
v srdci bije hymnus léta
Nezřízený piják točí další rundu
od stoličné potřísněnou spranou bundu
Hatmatilka v květech rozlévá se hospodou
sedlá divan a s teatrální ochotou
chce si připít na život !
Ze ztrouchnivělých retů
zurčí sonet lidských not
Naslouchám, co mi uši stačí
zraky zachmuřilců smějí se i pláčí
Plamen vzájemnosti hřeje těla
dýmající jako vlahý knot
„Tak přestárlý kmete, řekněte už všem
co přináší život, ale také bere
aby věděl ten, kdož z mokrého lůna
nohou prvně vkráčí pod šapitó jménem Svět.“
Muž otáčí se
a zrezivělou tváří světí příští věty
stejně jako Boží tělo
rozlamují před oltářem kněží
„Milej zlatej,
Život otázkou priorit
myšlenkových hodů
obětí se vykoupit
odolávat svodům
Život též pachutí levných vín
kavárenských žvástů
nafoukaných krinolín
zanícených flastrů
První laská banky klín
hladí zlaté boky
při východu brečí splín
zmarněnými roky
Druhý vzhlíží k prostornému nebi
v touze spatřit lidský přesah
Pozemskostí tažen níž
vzletná navléká si křídla
Do nastalých nocí plachtit bude výš
až nad horizontem života a smrti
uzří skrytá inspirační vřídla
tryskající energii námětové drti
Život vzkvétá v básníkově hlavě
verši sytí papír zkřehlý hlady
solí bázní, občas dumá rouhavě
žádá nápad, když si neví rady
Život brousí drahokami v srdci
tupí hloupé skráně
mocní natož mudrci
neodolaj šípům básní v ráně
Žití – předěl nicoty a smrti
kdy se uvnitř žhává láva drtí
časem plýtvá úžasně
ze snů ječí přízračně
Žití – svorník mezi nicotou a smrtí
po éře v kádi bezbuněčné
jarmark bojů těla s duší
před exitem do zastávky Nekonečné
Vyvolenci víry
skládaj slůvka v krátké rýmy:
V božské kráse
dojdeš k spáse
neucítíš více bolest muk
jenom vonnou lázeň luk
Zaslepenci hlíny
oponují vyšlechtěným rozumem:
Prokažte nám existenci Boha
vědecky – jak vyžaduje doba
jinak lžete lidem
a jen v popelu tu zbydem.“
Pípa dokapala všecku žlutou krev
rétor zalil ohryzek
setřel sněhobílou pěnu
Na dubový reliéf přimkl teplou tvář
staccatový kvapík plní těžké dechy
pod hladinou bezvědomí
vzhlíží druhé břehy
|
|
|