|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Začalo to všechno zakoupením jízdenky na Lenny Pane. Projel jsem celým městem a společně se mnou tak ještě asi dvacet babiček a dědečků. Tento autobus se nazýval senior a zastavoval jen tam, kde chtěli důchodci nastoupit nebo vystoupit. Já jsem se zde dostal čirou náhodou. Vracel jsem se z nemocnice, spíše jsem pokulhával. V podpaží berly a na hlavě klobouk, hnědý. Zastavil mi, asi si mě spletl. ,,Kam to bude dědo?“ zeptal se mě. Zachraptěným hlasem jsem řekl, že na Lenny Pane. Dal jsem mu pár drobných a sedl si vedle pěkné slečny. Byla to dvojnásobná vdova a z ničeho nic mi začala vyprávět o tom, jak ji umřela kamarádka, prostě se ukouřila k smrti. Páchlo ji z pusy a měla mastné bílé vlasy. Vybledlá blondýna, ale jinak fajn bába. Prý taky byla na senior párty v Seatlu a podvedla tam své dva zesnulé muže. Utřela si slzy do kapesníku a odvrátila se ode mne. Za mnou seděl pán, kterého jsem pouze cítil a neviděl. V autobuse kouřil dýmku a na zákazy kašlal. Úplně na zadní sedadle hráli dědkové karty. Chtěl jsem se také přidat, ale oni by mě určitě odkopli. Neuznávali mladé, viděl jsem jim to na očích. Už jednou jsem se setkal s takovými a ti mi řekli. Chlapče, s tebou my nehrajem. Vy mladí znáte tolik fint, že my staří bychom prohráli celé jmění. A tak jsem do toho radši nešel. Po dlouhé době autobus zastavil, ale nebyla to Lenny Pane. ,,Pustíte mě prosím vás, vystupuji.“ řekla vdova a já ji pustil. Vedle si sedl bývalý námořník se šedými vlasy. Ukazoval mi kotvu na rameni. Přišel k ní v jednom z přístavů. Jméno přístavu mi neprozradil a mě to ani nezajímalo, protože se blížila Lenny Pane. Pomalu jsem si stoupl, jako že budu vystupovat. Na zastávce nikdo ze starších nestál. Jeli jsme blíž a blíž. Řidič si vzal do ruky mikrofon a doslova a do písmene řekl. ,,Vy mladíku, co tam stojíte jako byste chtěl vystoupit tady na Lenny Pane, si dejte pohov. Já stavím jen starším osobám a to vy nejste. Takže se v poklidu posaď a počkej až budou vystupovat důchodci. Tohle je senior autobus.“ Jel jsem dalších dvacet kilometrů, než mi zastavil v malé vesničce. Odtud jsem se vydal zpátky pěšky na Lenny Pane. Už nikdy víc.
|
|
|