|
Sedíme u stolu
- to vymysleli lidi
za lahví ti bobtná obličej,
takovej polštář špinavý vaty,
kterou ucpáváš to kolem
- dolej
mi trochu toho rumu
Když se směješ,
rozpůlí ti to vždycky hlavu
na dva křivý kužele
A jindy seš zas pruhovanej,
jak porcujou tě žaluzie
Koukám na tebe z druhý strany,
utíkáš mi mezi prstama
Lepí se na ně ta tvoje vata,
co je všude
v každým rohu
v každý škvíře
na řasách,
když mrkám
A nemůžu nic vidět,
protože bobtnáš
Seš pořád větší,
jak tlakovej hrnec
- z kterýho mám strach
A nepřipomínej mi to,
nech mě bejt
Sakra
Nesnáším tlakový hrnce,
protože
- seš hnusnej
že tady seš
A furt něco chceš
A zvětšuješ se
Strkáš všude
tu svoji pitomou vatu
A nepřipomínej mi to
Nech mě bejt
Sakra
Syčí. Syčí. Pořád. A prská. A myslím, že se taky zvětšuje. Je obrovskej jako balón a skáče po sporáku. Určitě praskne a vybouchne všechno z něho a já umřu. Maminka na mě zapomněla, zapomněla, že tady je ten velkej hrnec a já umřu. Co když už se nevrátí, co když mě tady nechala? Syčí. Prská. Je tak velikej a lesklej a stříbrnej. Kdybych utekla, možná bych se zachránila. Třeba bych nevybouchla. Třeba bych mohla jít k babičce. Babička říkala, že když byla válka, tak z oblohy lítaly takový velký hrnce, obrovský, větší než taťka. A ty hrnce pak spadly na zem a hrozně to bouchalo a lidi utíkali. A taky se schovávali do nějakejch krabiček ve sklepě. Babička taky říkala, že druhá babička je hluchá proto, že z tý krabičky vylezla dřív a ty hrnce ještě všechny nebyly vybouchlý a jak tak bouchaly, bylo to hrozně hlasitě, takový velký rány, že jí to ucpalo uši. Potom už nikdy nic neslyšela. Ale pořád se smála. Teď už se nesměje a ani nemluví, protože spí. Syčí. Možná bych mohla zajít za paní Neumannovou, abych neumřela. Paní Neumannová se třeba ani nebojí toho hrnce, protože maminka se ho taky nebojí a maminka je dospělá a paní Neumannová je taky dospělá a dospělí se asi hrnců nebojí. Zaklepu na její dveře. Ale co když není doma? Ona není doma skoro nikdy. Taťka říkal, že paní Neumannová pije a je opilá. Taky říkal ještě něco, ale to už si nepamatuju. Neotvírá dveře. Syčí. Syčí. A prská. A už je hrozně velkej. Maminka mě tady určitě zapomněla. Když odešla, tak zamkla a ona jinak vůbec nezamyká.
Sedíme u stolu
- to vymysleli lidi
Seš za tou lahví
- už vypadni
Dostals všecko
|
