Setkání s autorem

/skica/

 

 

Na terase před upravenou zahradou stojí dřevěný stůl. V proutěném křesle sedí vysoký, holohlavý muž v ležérním saku a tmavomodré košili. Mne si ruce, na jedné z nich se blyští náramkové hodinky. Nohu pod židlí zaháknul za druhou, nervózně jí poklepává. Mlčenlivá ústa co chvíli sepne do křečovitého polibku, rty se vymrští až pod nos a rychle ucuknou. Jeho modré oči jsou vážné a klidné.

 

Na stole stojí dvě lampičky moderního tvaru. Za ním se na zdi pnou šlechtěné květiny a vytvářejí zvláštní mozaiku. Po obou stranách stolu se na vratkých podstavcích kinklají štíhlé reproduktory. Mluví z nich hlasy,  francouzština se střídá s angličtinou.  

 

Sedím na židli dva metry před stolem, upjatě naslouchám rychle plynoucím slovům. Setrvávám v předklonu, krk natahuji co možná nejvíc dopředu. Dlaně leží v klíně jako rozlousknutý ořech, oči jiskří úsměvem. Spisovatel mlčí, houpe se na židli, myje si v klidu ruce pod proudem slov. Přichází chladná noc, za zády autora se rozsvítí město. Sedíme takto tiše ještě chvíli, dokud autor nesáhne po ovladači a nepatrným pohybem palce hlasy vypne. Jak spadané listí shrabe na stole papíry a odejde do domu. 

 

Vstupuju do hospody se zelenými ubrusy. Nad hlavami lidí se tísní nízký strop, z chodby sem táhnou útroby kuchyně. Kmitající číšníci jsou nepříjemní a strozí. Skrz okno mě oslní světla tramvaje a v hlavě mi ještě rezonují obrazy z předčítaných povídek. Pak ke mně přistupuje nejuctivější z číšníků a důstojně mi zalévá hlavu vínem.