Stavím se v devět
Sedíš na stole u židle po tmě
při rozsvíceném světle,
světlo a přesto pod víčky tma.
Pomalu se zavírají dveře
a jimi vchází z pokoje žena.
Uhasíš světlo,
abys jí viděl do tváře….
,,Nemusíš se zouvat, jsi přece bosá.“
……..řekl´s……….
Otevřeš okno,
aby z ulice byla slyšet hudba.
Harmonika slepého bezrukého žebráka s mrtvou kočkou
doprovází můj pomalý krok
směřující k Tobě.
Očima zalitýma Hdvě SOčtyři mi rozpouštíš vlasy,
které v momentu skryjí můj krk a ramena..
…až na prsa nesahají.
Tvým zrychleným dechem
se zamlžila okna zvenčí,
kam prstem píšu, Jakube.
Obyčejnou tužkou mi na těle
maluješ neviditelné obrazce.
Něžné tahy se objeví
a ihned mizí,
zbude jen drobné chvění
a obnažená nahota
pro oči slepce a jeho němou kočku.
|