Pozvracela jsem motýla
(promiň tvorečku, já nerada).
Mé myšlenky, které se mi draly na jazyk, mu přilepily křídla k zemi.
Ptačí lep dáveného jmelí.
Horečka omladnic
Půjč mi prvorodičko placentu.
Přiložím si jí na svou znetvořenou tvář.
Možná se s ní zahojí i moje srdce.
Předloktí v krvi, jako ta patnáctka na šestce, která si přetnula žíly a pak se v šestým měsíci oběsila na kříži, co hrdě nosila na svým labutím krku.
(Ten kříž jí vnutily jeptišky, co sem furt dolejzaj lovit duše.)
Dítě čeká dítě
Masturbace při menstruaci
Bezhlavá volavka.
Ta, která lovívala v rybníku u krematoria, padla do popela.
Svůj k svému.
Potloukla si křídla (chromniklové klouby totiž nehoří).
Maminko, mají pipinky na věčnosti také věčné popeliště?
Co tě to jen napadá, holčičko moje?
Rubínová červeň chladnoucí v sychravosti podzimního rána.
Jo, jedna jediná rána (6,50 Kč za patronu) stačila, aby jí v letu ustřelili hlavu.
(Aspoň nebudou v pečínce chroupat broky.)
Ale volavky jsou cítit po rybině.
To pohlaví občas taky, a přesto si ho v zatmění smyslů milenci navzájem vylížou.
Jak talíře na štědrovečerním stole (pozor na kosti, rády se staví v krku).
Brouzdala jsem nahá obilím, plašila koroptve a pila jejich vejce.
Živila jsem jimi to moje v podbřišku, které mě dnes poprvé koplo.
Víš proč chodívají holky čůrat ve skupinkách?
Našla jsem na půdě v košíku svůj školní batůžek.
V penále dopisy příběhů prvních lásek.
Odepjala jsem z něj plyšového Rákosníčka a připnula ho na dětskou postýlku,
aby hlídal nenarozenou vílu, co mi tančí v břiše.
Vodnář otočil kohoutem.
Skřípěla rez.
Já vím, že tě rajcujou zrzky. Pihatý a modrovoký.
Do tý doby, než promluví.
Kope mi do močáku, ale já jí přesto šíleně miluju.
(Počkej až se bude drát ven.)
Hysterčíš holka, řekla jsem dnes ráno zrcadlu a nechala v koupelně horký déšť, aby?
Prší víš?
Smály jsme se obě. Cítila jsem uvnitř tvojí radost.
A já budu ještě několik dalších měsíců to všechno okolo tebe,
Má havranuško
(Snad budu mít dost mlíka.)
Venku za sklem dubnová plískanice. Jakási žena si pyšně nese tiše vrnící košík. Moje maminka.
Motýli jsou moc krásní, ale nesmí se jim dívat lupou do tváře.
A né že byste jim vypálili oči z hlavy slunečním paprskem.
V noci jsem na svit baterky a rozprostřenou deku chytla lišaje.
Lechtal mě sosáčkem na tváři.
(Po prázdninových nocích bývávají pak ráno ve škole afty.)
Zmáčkla jsem mu zadeček a napíchla jsem si ho na špendlík.
Tady v tý krabičce manželství ti nikdo nesfoukne prach z křídel, ale přesto a právě pro to nebudeš už nikdy lítat v povětří.
Pověsím si tě na stěnu ložnice, a do oken záclony snů,
co jsem je háčkovala svými dívčími přáními.
(Přesně podle příručky Praktické dívky.)
S kožíškem urousaným v ranní mléčně bílé rose
vonící syrovostí vstavačů na louce.
Teď už zase jarní.
Tohohle klíštěte se jen tak nezbavíš.
Nechala jsem tě dávat tam, kam to patří. Hluboko (aby měly kratší cestu).
V ranní plískanici lásky doznívá pleskot netopýřích křídel.
Neodbytná topornost.
Dej pozor, ať si nevyšťouráš ven svý budoucí potomky. V hnízdě na ně dnes totiž cosi čeká.
Vzpomínáš, jak jsme vlezli do sklípku s vodoměrem?
(Prý že mi něco ukážeš?)
Odklopils víčko, a mě se protočily panenky.
To ze svíčky kapající vosk, co mi teče po rukou (horký, ale přesto nepálí).
Otírali jsme se zápěstími navzájem ve slabinách a očichávali.
Tvoje vůně mi vydržely na polštáři skoro týden.
A mladičký kohoutek kokrhal před klukama ve vikýři hasičárny
(ten den jsi totiž vylétl o bidýlko výš než ostatní a byl jsi na to patřičně pyšný).
Pračka tě připravila o ty bílé památeční kapesníky,
co jsem do nich krvácela pro první hlubokou lásku.
Už to nebude tak dlouho trvat, a příliš se nevyspíš.
Tatínku.
Malá řvoucí víla se opět dožaduje prsu.
|