Balada o životě:
I.
Robinson jak hnán na ostrov
se občas cítím - marnost, vzdor,
moudrost je už jen symbol sov,
moře je širé, nikde vor.
Co svedu tu jen za výtvor?
Na obě ruce jsem levý,
pocit prázdna nepoleví,
ráno zřím mlhu, večer nov,
co přijde, to nikdo neví,
jen konzum znát, toť citů rov.
II.
Tu vlny strhnou mnohý krov,
tu zuří AIDS, tu zase mor,
války dál balí stohy slov,
kdo má být bit, je agresor.
Nalézt je těžké jakýs vzor,
každý záhon má své plevy,
byť i plen je bez prodlevy.
Někde v srdci zvoní kov,
hnus pak prožene se střevy,
jen konzum znát - toť citů rov.
III.
I city přijdou na hřbitov,
člověk moc podivný je tvor,
někde jsou města bez budov,
jen slumy, odlesk dávných nor.
Vše něčeho je na úkor,
Augiáše plné chlévy,
zmrzly navždy bez oblevy.
Na reky pořádá se lov,
spravedlnost? Lehké děvy,
jen konzum znát - toť citů rov.
IV.
Člověk ze svých cílů sleví,
přesto se mu neuleví,
zříš bezmoc sirot, slzy vdov.
Rezignací zrají révy,
jen konzum znát - toť citů rov
|