|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
„Ve jménu Říma. Ve jménu Pravé víry. Vás Terenasi Fevidiene Dralle prohlašuji vinným ze zločinů tak ohavných že by otřásli základy pekel. A protože by vaše smrt byla jen malá suspenzace za tyto zločiny, odsuzuji vás k výjimečnému trestu který bude vykonán Magickým cechem Pravé víry. Tímto je vám zabaven všechen světský majetek kromě toho co máte na sobě a jste zbaven římského občanství. Stráže odveďte vězně. Končím zasedání soudu.“ ze soudní síně sem vyletěl po hlavě tak rychle že sem si ani nestihl vychutnat teatrální bouchnutí paličkou potvrzující mé právoplatné odsouzení. „Ještě že mi nedali možnost promluvit to bych navíc ještě odcházel s pohrdáním soudem.“Pomyslel jsem si zatímco ze síně za mnou vyšli moji staří známí páni strážníci, ale bohužel jsem měl tu smůlu že je mám prokouknutý skrz naskrz a hned na nich bylo poznal že jim někdo naznačil že by nikomu nevadilo kdyby si na mně krátili cestu testováním pevnosti rašišť svých pík.“Tak milí páni abychom vyrazili ne?“ zkusil jsem si rýpnout ale v odpověď se mi dostalo jen dvou nevraživých úsměvů.“Teď hezky půjdeš před námi a cestou ani nepípneš nebo tě bude set sakra mrzet že si nedostal trest smrti rozumíš mi?“ „An..“ „Rozumíš?“ z tónu jeho hlasu bylo poznat že kdybych se pípnout odvážil tak by to mohli i docela bolet a tak jsem radši držel jazyk za zuby. Cestou jsem přemítal o tom co mi to vlastně vůbec chtějí v tom cechu udělat. Mezitím co jsem přemítal o trestu (samozřejmě ne spravedlivém)došli jsme až k branám, kde jsem pohlédl na noční oblohu kde jasně zářili hvězdy. Hvězdy, Seneca kdysi tvrdil že slunce je také hvězda a že je k zemi nejblíže a proto je největší. Ááá Seneca, buřič a vlastně právě kvůli němu jdu teď tudy v doprovodu dvou ,ne zrovna gentlemanů, policistů ale mně to nevadí stejně tuhle cestu jednou absolvuje sám a já alespoň budu moct tvrdit že sem byl odsouzen dřív než on. Na to jak byla cesta k cechu krátká jsme ji šli poměrně dlouho a já se spíše většinu cesty plazil než stál na nohách. Když jsme konečně dorazili na místo naskytl se nám pohled na barabiznu dosud nevídanou. Cech stojí na okraji lesa za městem v části kde je les dosti hluboký aby přes kmeny stromů nebylo možno prohlédnout na cechovní dům a s okolním světem ho pojí jen jedna cesta nad kterou se klene masivní kamenný strop, ten ale drží pohromadě jen díky tomu že ho každý půl metr podpírá sloup. Cechovní dveře byli otevřené dokořán. Venku už na mně čekali dvě lidské gorily, už proti jediné by si oba moji strážci mohli říct nadobro sbohem, a jeden vysoký muž s bílou bradkou a vlasi až na ramena. „Výborně mládenci vy dva můžete jít tady toho si převezmou moji chlapci. “ Zahlaholil bodře dlouhán s bradkou a pokynul policistům. Jako na povel se moje na pohled statečná eskorta sebrala a odpochodovala zpět do města na pivko. „Moje jméno je Ten schopný. Za tebou sou Ten silný a Ten silnější.“ představil přítomné dlouhán. „pojď prosím do našeho skromného příbytku.“ Prohlásil a pokynul směrem k barabizně. Uvnitř to vypadalo opravdu skromně podlaha z mramorových zlatem prokládaných desek, nábytek za který by se nemusel stydět ani ceasar, a všemu vévodila mahagonová recepce se zlatou pracovní deskou. Vskutku recepce jak má být.
„Vás nezajímá co tu s vámi hodláme udělat?“ Nadhodil Schopný. „zajímá, zajímá, ale má cenu se ptát?“ „Ano proč by nemělo není to tajemství my vás postím hned jak absolvujete naši léčebnou kůru. A když u jsme u ceny mohlo by se to obejít i bez té léčebné kůry, dejme tomu že by řádný příspěvek na chod cechu ukázal že jsi věřící a pro věřícího se pohár odpuštění vždy najde.“ Aha no jo no tady se opět ukazuje síla korupce v Římě, soudce tuto situaci nejspíše očekával a proto se vlastnoručně ujistil, že se s toho nevyplatím. Díky němu totiž nemám čím. „no na odpuštění mně by byl pohár málo. Na to byl by potřeba spíše akvadukt.“ „pro věřícího by se vždy našel i akvadukt ba co akvadukt celé moře odpuštění! Jsi věřící Terenasi?“ „Obávám se že ne.“ „Nevadí k vyznání pravé víry je vždy času dost.“Láteřil dál Schopný. „No já spíš zastávám názor že máme mozek k tomu abychom se mohli sami rozhodnout co chceme a ne kvůli tomu obtěžovat bohy.“Tuhle odpověď ale čekal Schopný ze všeho nejméně oči se mu zúžili vztekem a nenávistí. „COŽE? Seneca ten rebel??? Tobě už nikdy nic nepomůže vykoupení není pro nepřátele řádu a stoupence Senecovi každý váš krok pošpiňuje toto svaté místo! Odneste ho. A nenechte se ho ničeho dotknout.“ Poručil gorilám které jsem si mezitím stihl překřtít na blbý a blbější. Následovali schody dolů, dolů, dolů, a ještě dolů, doprava a do mistnosti velikosti kumbálu na košťata. „Dobrý den já jsem Ten který umí míchat lektvary.“ Představil se drobný stařík který mohl vypadat+- tak na 150 let . „Udělej ten lektvar. A nevybavuj se s ním je to nepřítel řádu a stoupenec Senecův.“ Vybafl na něj nepříčetný Schopný. „Promiňte pane který lektvarto máte vlastně na mysli?“ „D19R82aCi!“ „ano už si vzpomínám pane.“ vyhrkl stařík křaplavým hlasem a začal horečně házel přísady do kotle zabírajícího polovinu jeho životního prostoru. „tady máte bumbáníčko terenášku.....Dělejte nalejte mu to do krku.“ ač jsem bojoval sebevíc přesile obou goril jsem chtě nechtě podlehl. „a vyneste ho zadníma vratama od chlívku nebude nám špinit hlavní síň.“ A jak jsem si zprvu stěžoval na rychlost mého opuštění soudní síně. Tak teď, díky blbým, na ten let můžu s láskou vzpomínat. Naštěstí venku nebyla cesta ale docela měkké bahnité koryto takže přistání nebylo zas tak bolestné. Převalil jsem se na záda a nějak mě napdlo že i to bahno by bylo chutnější než ten žabinec co do mě nalili, ale radši to zkoušet nebudu. „Hnusný co?“ vyletěl jsem na nohy jak vystřelený šíp a hledal původce toho hlasu jelikož mi něco říkalo že když tudy bloudí takovýhle podezřelý zvuk bude tu někde bloudit i jeho původce. A nemýlil jsem se na osamoceném sloupu seděl stařík jehož bílé vousy sahali až na zem kde přecházeli v černou v místech kde už je tahal po zemi.“Ah vy jste mně ale vyděsil. A co tu vůbec děláte vždyť jste jeden z členů cechu.“ „Ale s těma mi dej pokoj.“rozohnil se dědeček. „Když tak moje jmeno je Ten postradatelný.“ „Vždycky mně udivovala ta vaše praktická jména.“ popichoval jsem hp. „No jó no.“ povzdechl si Postradatelný. „Ale ty mě poslouchej povím ti co se s tebou stalo a stane.“ „Nepovídejte.“ nenechal jsem si říct. „Drž tlamu ty blbá ještěrko.“ „Ještěrko?“ zarazil jsem se. „drž tlamu a poslouchej co ti chci říct. „Schopný na něco zapomněl a udělal chybu a já mu teď vrátím jednu hodně starou křivdu. Ten lektvar co ti dali vypít tě má změnit v draka jestli nevíš co to je tak to brzo zjistíš na vysvětlování tohohle nemám čas. Takže kromě tebe bylo takhle potrestáno ještě dalších 5 lidí. Nějakým záhadným způsobem se kterým nemam nic společného se setkali a obývají jeden kopec,Pár dní na sever odsud. Kdybys je chtěl najít tak stačí přijít do jejich okolí nos už tě pak dovede. Každopádně teď musíš zmizet je mi úplně jedno kam hlavně se nesmíš nechat najít a chytit protože pak by Schopný mohl napravit svou chybu. A věř mi že by to nebylo dobré jak pro mě tak pro tebe. A to je asi všecko co bych ti mohl říct. Jo a sundej si ty boty vím co říkám.“ A stařík zmizel. Teda moc mi toho neřekl a ještě mi v tom udělal bordel každopádně nic mi neudělal, to bahno začíná bejt nepříjemný a začíná lejt. Tak proč ho neposlechnou a někam odsud nezmizet stejně se mi tu nelíbí.
Ale kam? Tak půjdeme na sever za zbitkem třeba z nich vypadne něco chytrého. Avšak boty si nesundám nejsem blázen. A dědouš by to neměl tolik přehánět s alkoholem leze mu to na mozek draci pcha.
***
po pár dnech na cestě jsem však došel k názoru že dědouš to alkoholem asi nepřehání a mluvil asi pravdu jaksi jsem objemově nabobtnal a nemůžu sundat žádnou součást oděvu. Naštěstí sem nosil oblečení o dvě čísla větší ale i tak lituji že jsou ty šaty kvalitní a jen tak nepovolí . Avšak nejhorší jsou na tom boty přední část už boj vzdala a cestu ven si prorazili čtyři hrůzostrašné drápy navíc boty začínají zapáchat takže to vypadá že v nich něco hnije. Na rukou proběhlo něco podobného a z prstů jsou už jen obří pazoury sice pořád ohebné ale netuším co s nimi budu takhle dělat (jo a upadli mi malíčky..sakra). Na hlavě mi zbilo sotva deset vlasů, nejdříve jsem z toho měl legraci ale postupem času mi to jaksi připadat legrační přestalo. Nos se změnil v něco co připomíná pradědečka Čenicha, v břiše jako kdyby se mi motalo klubko hadů a začíná mně třeštit hlava.
Navíc necelou míli přede mnou je vesnice Proudmoone původně sem ji chtěl navštívit ale v takovémhle stavu by ji hned po mně navštívil vymítač ďábla. Takže ji budu asi muset obejít.
***
obcházel jsem ty dvě míle kolem vesnice dva dny, a se zkušeností starýho simulanta říkám že tak blbě mi ještě nikdy nebylo jediný štěstí bylo že boty tu zátěž nevydrželi a při pochodu se díkybohu rozpadly.k obchvácení vesnice se si vybral klidnou trasu o kolo hřbitova, že je ale klidná kvůli neklidným mrtvím sem se bohužel dozvěděl příliš pozdě. Takže jsem byl jsem bohatší o známost s kostlivcem (vypádá jako můj pradědečeka taky se kupodivu jmenuje Bublina), co mne považoval za delegaci pekla a ja musel povině absolvovat přehlídku nemrtvé armády hřbitova proudmoonského. Takže když se mi konečně podařilo dostat na cestu byla pro mě jedinou útěchou že kdybych šel druhou stranou musel bych ještě šplhat z tý pískovcový skály.Každopádně tahle cesta je pro tajný přesun siln nevhodná. Zprava je Pískovcová skála a zleva je zalesněný svah kopce. Potkat tady čkověka tak mám smůlu, odsaď se nedostanu. Naštěstí čím víc sem na severu tím méně je to tu obydlené tudíž pravděpodobnost srážky s náhodným pocestným, který by z toho měl patřičné mindráky dokonce života, rapidně klesá. Ale s mim štěstím? A jako na potvoru zrovna v zatáče proti mně ten pocestný vyjde. Jakmyle mě zahlédl na chvíli strnul a pak pokračoval dál v chůzi a zasavil se až těsně předemnou.„ Teď bych radši šel chvíli lesem na cestě by na tebe čeklo ne zrovna milé překvapení .“Prohlédl jsem si ho od hlavi k patě, moje jakoby roky zamrzlá kolečka končně povolila a dala průchod vzpomínkám na bůh ví co. To je Seneca určit je to on. „ehmm neznáme od někud? Bhužel zrovna na tváře pamněť nemám.“ „ale jó od vydění byl jsem hodně zaneprázdněný.Mám pocit že v tomto kraji mi říkají Seneca. Těší mně Terenasi. Mymochodem eště ti to moc nesluší, ale bude. To mi věř.“ Stál jsem na cestě neschopen slova a jediné na co jsem se zmohl bylo naprázdno otevírat tlamu.“ A teď když mně omluvíš milí draku už mám jisté zpoždění takže naschledanou určitě naschledanou.“kývl na mně hlavou a zmizel mi v zatáčce z dohledu. A já? Já stál a vyhodnocoval data. Když jsem se konečně probral z němoty proplížil jsem se lesem okolo legie mágů z cechu. Cestou jsem sebou párkrát třískl o zem, rozpadl se mi zbytek oblečení, zjistil že se mi daleko lépe chodí po čtyřech a že mi roste ocas. Nakonec jsem v bezpečné vzdálenosti zase napochodoval na cestu.
***
Po Dalších několika dnech se objevila malá zarostlá cestička od které byla cítit voda. Jelikož už jsem byl jaksi řádně hladoví a žíznivý, vydal jsem se dál po cestičce, abych si chvíli odpočinul. Cesta končila u obrovského jezera a k mému velkému štěstí pobřeží lemovaly ovocné stromy. Když jsem pohlédl do vody málem mně omylo poprvé jsem totiž zřel výplod svého trestu. Teď jsem měl dlouhý čumák s nozdry.Z čumáku v několika místech vyčnívali obří zuby. Místo uší jsem mněl středně dlouhé blánky. Velké uhrančivě zelené oči s úzkými štěrbinami, a tu věc, ocas, Johnyho. Stejně rychle jak se Johny objevil tak mi přirostl k srdci. Ale něco mi pořád nedávalo smysl. Podle povídaček byli draci obrovští ale já jsem sotva větší než hodně velký pes a to měl být trest a zatím mi nic z toho nebylo přímo proti srsti...šupinám spíše mi to příjde jako milé oživení toho stereotypního života. Každopádně jsem nic kloudného nevykoumal a rozhodl se že se na to zeptám ostatních draků až k nim dorazím. A tak jsem strávil celé dva dny pojídáním ovoce, protože nic rychlejšího než stromy jsem nedohonil,a prohlížením sebe sama ve vodní hladině. Třetího dne jsem se rozhodl zkusit, jestli jde tomuhle já plavání stejně dobře jako tomu předchozímu, a jestli jo tak chci mít pěkný pohřeb. Plavání mi jde sand ještě hůř ale to možná bude tím že draci asi neplavou stejně jako lidi takže to zkusím ještě někdy příště. Netrvalo to ani hodinu cesty od jezera co jsem ucítil něco známého, něco příbuzného, a neříkal náhodou Postradatelný že mně povede nos? A tak jsem šel do kopce a ještě do kopce až jsem přišel na malou mítinku s zavalenou sutí a tam byli, leželi, draci, všichni pět.
***
Nejbližší drak na mně zaostřil pohled, byl skoro pětkrát větší než já všude kolem něj se váleli prázdné sudy od bůh ví čeho a drak působil dojmem super alkoholika. „ Hmm Návštěva.“zařval na ostatní spáče chrnící opodál. A pak se obrátil na mně. Kdybych ještě chodil po dvou třásla by se mi kolena, teď to fizyka jaki nedovolila. (ÁÁÁÁ UŽ JE TO TADY ALMAVERE TVOJE CHVÍLE :D) „Pěknej nebo špatnej den?.... To nechám na tobě. Já sem Almaver a Támlheto je Jidáš starší zbytek vlastně už ani pořádně neznám.“ „eh.. no Já sem Terenas můžu se tě na něco zeptat?“ „no jo klidně se ptej ať se potom můžu poddávat sví sebelítosti.“ Odpověděl almaver. „Proč vy jste velcí a já sem malej? A proč to na mně nepůsobí jako trest?“ „Ohledně tý velikosti. Se neboj to dorosteš. A ohledně toho druhýho. Co to vlastně bylo?“ „proč na mně nepůsobí to že jsem drak jako trest?“ „no to nevim ale jestli chceš najdi si tu sud a můžeš se sebe litovat.“ „jenže já nechci, nemám to zapotřebí.“ „no tak asi něco zmotali protože my máme sebelítost nakázanou tím kouzlem.“ „kouzlem?“ „no jo tím co blabolili těsně předtím než tě nechali vypít ten lektvar.“ „nikdo nic neříkal.“ „Tak to pěkně zmotali gratuluju promiň že se s tebou nebudu radovat ale sem z tý samí sebelítosti celej apatickej asi jako všichni tady. A jestli dovolíš půjdu se litovat .„ Takže tohle myslel Postradatelný, na tohle kolega Schopný zapomněl.
A trest se změnil v dar, díky.
|
|
|
