Balada o vnímání ženy jako věci:
Ač v znamení lásky narozen,
nejistotu poznal, křivdy dech,
nikdy nedosáhl na hrozen,
hrozen citu, co chtěl po lidech,
Otec pijan byl - a otčím zběh,
oba matku jeho bili,
bezmocný klučina trpěl v zdech,
nechtěl být zbabělcem - neměl síly,
Příběhy pohádek mu v jeden slily,
pro lásku trpí princ - cokoli podstoupí,
kdo rád má, ten z trasy se neodchýlí,
kdo cukne - navždy prohloupí,
I netvora láska prostoupí,
a chránit bude svou zachránkyni,
jež ho ze zakletí vykoupí,
poznal posměch jen, že všechno špiní,
Inteligentní ač - zřeli jiní,
v něm blbečka - měl prospěch špatný,
fantazie měl plno síní,
byl zamlklý však, samostatný,
Jak plynul čas, tak stal se statný,
posílil, z štvance stal se štváč,
test nejtěžší zmáknout on byl zdatný,
v dívkách povrchní zřel smích i pláč,
Byl pro ně vždy jen „divnej hráč“,
ať dělal, co dělal, byl podezřelý,
on pohrdal jimi - lovec, rváč,
přál si, by povrchní v hrůze mřely,
Prostitutky, narkomanky, AIDS, co měly,
těch bál se - co ztratit, nemají,
však zabíjet krásky chtěl, co žíti chtěly,
co ambicemi se netají,
Ať nány se ho lekají,
snad jedna se najde - ta ho spasí,
tu jedinou chce - on čeká ji,
zradí-li ho, zhyne asi,
V rodičce chtíč zří, symbol krásy,
i zradu a zmar - i symbol pekla,
symbol naděje - i zátarasy,
mučednici - i muka vleklá,
Holka, s níž chodil, se ho zřekla,
chtěl ovládnout ji, jako věci,
pohrdal jí, jist, by neutekla,
s ním spoutána je navždy přeci,
Volná ač, tak stále v kleci,
z náruče milence se nevymaní,
on, novinář, vydá svůj příběh, kecy,
vše bude tam, on není k mání,
Nechlubí se, že jeho shání,
týmy policejní, aniž jeho znají,
už není tím, kdo druhé haní,
po lásce rty jeho se marně ptají
(2.3. 2005, přepsáno v dubnu 2005)
|